A jsme tu moc rádi a cítíme se tu vlastně už jako doma.

To co se nepodařilo v sousední Francii, a že jsem na tom pracovala…podařilo se s pevným odhodláním teď nebo nikdy a i trochou štěstí tady v Itálii, o pár kilometrů dál, na pobřeží Květinové riviéry, která není ničím jiným než prodloužením Azurového pobřeží. I když tu nemají francouzské croissanty, které mi trochu chybí, přiznávám, zase mají výborný kafe, prosseco a aperol a toho si tu můžete dát libovolné množství, protože vás to nezruinuje, což se bohužel o Cote d´Azur, říct nedá…😊

Ve Francii mě nechtěli, takto s oblibou zkracuji svůj „francouzský příběh“ (který určitě ještě rozvedu.. 😊), ale v Itálii nás přijali s otevřenou náručí a pochvalou jak super italsky mluvíme, oba dva, můj milý má navíc dle Italek sexy přízvuk, no kdo by tomu odolal? 😊

I když čas od času i ve Francii pochválí moji francouzštinu, naposledy v Cannes jí jeden mladý muž označil za „parfait/excellent!“, což můj milý musel natočit na video, protože dobře věděl, že pochvala od Francouze není samozřejmostí 😊, tady v Itálii jsme o mnoho klidnější, protože Italové na rozdíl od Francouzů nikdy nedělají, že nerozumí a to i když se zrovna nedokážete pořádně vyžvejknout.

A nakonec pro francouzský croissant můžu kdykoliv, stačí přejít ve Ventimiglii (poslední italské městečko na pobřeží na hranicích s Francií) na stejné refíži z italského vlaku do francouzského a jsem v francouzském Mentonu a můžu si dát croissantů co jen sním😊. Menton máme rádi, je výstavní a plný Italů, takže jsme tam vlastně taky doma 😊.

Ale na francouzštinu jsem nezanevřela, hrdě přiznávám (i Italům), že se mi francouzština líbí a jsem ráda, že ji mohu použít i u nás v Itálii. No samozřejmě jako všude, i tady v okolí hranic jsou odnepaměti smíšené italsko-francouzské rodiny a stejně tak jako Francouzi v Nice kromě „oui“, rádi odpovídají i „si“, tak italština je tady v západní Ligurii trochu pofrancouzštělá (což mi, hlavně na začátku vážně vyhovovalo 😊) . Kupříkladu nikdy jsem neslyšela, že by mi v baru číšník přinášel kafe či drink se slovy „ecco!“ (něco jako zde prosím!), jak jsme se učili na kurzech italštiny, tady vždycky přiběhnou a servírují se zvoláním „voila!“ 😊

Zní to trochu neuvěřitelně, ale je to vážně přesně tak, jak jsem si vysnila. Vlastně ne já, já chtěla do Francie, ale můj milý. Pochopil hned, že nejlepší bude usadit se poblíž hranic a užívat si Itálie i Francie!

A měl pravdu 😊!