Mé začátky studia francouzštiny byly úžasné.
Milovala jsem nedělní rána, když jsem si v posteli prohlížela francouzské časopisy (ve Francouzském institutu jich prodávali spousty), objevovala jsem nová francouzská slovíčka, která mne fascinovala svou komplikovaností, pouštěla jsem si kurzy francouzštiny a snažila se při vyslovování špulit rty tak jako Brigitte Bardot a vlastně i všichni ostatní Francouzi.
Mluvit francouzsky mi přišlo neskutečně povznášející a zároveň sexy a vlastně dodnes nechápu ty, kterým se francouzština nelíbí, myslím na poslech. Mně přijde krásná, ráda ji poslouchám a nepokazila si to ani tím, když jsem se jí začala rozumět. Jakmile slyším kdekoliv francouzštinu, zbystřím a napojím se na francouzskou vlnu a poslouchám. Vím, že se to nedělá, ale nemůžu si pomoct 😊.
Doufala jsem, že italština ve mně vzbudí stejně tak povznášející pocity a touhu po splynutí s italsky nativně mluvícími a vůbec celou Itálií, jako francouzština, která mne přiměla snít o životě ve Francii.
Bylo to ale trochu jinak.
Upoutali mě od začátku především Italové. A vlastně z více důvodů, které ale hned všechny na začátku neprozradím😊.
Studovat italštinu jsem šla rovnou od začátku do italského institutu, teda celým názvem teda Istituto italiano di cultura di Praga https://iicpraga.esteri.it/cs/ . Jednak je v Praze na Malé Straně, a tam jsem věděla, že mě bude bavit chodit a jednak proto, že jsem věděla, že tam budou učit Italové.
To jsem taky na jedné z prvních hodin italštiny, když už jsme dokázali dát dohromady celou větu, svému italskému učiteli sdělila, na dotaz proč studujeme italštinu „perché cerco un vero italiano“ (protože hledám opravdového Itala😊), což ho samozřejmě pobavilo. No taky to bylo možná tak, že jsem zrovna tuhle větu dala dohromady 😊.
Kurzy italštiny byly od začátku hrozně fajn.
Italský institut byl už při zápisu do kurzů mnohem přívětivější než Francouzský. Vládla tam vítací a přátelská atmosféra a vítali každého, kdo se chtěl učit italsky. Tolik studentů se tam totiž nehlásí a v Italském institutu si tudíž připadáte jako v domácím prostředí😊.
Nemůžu sice říct, že francouzští učitelé nebyli kamarádští a prima, ale ve dnech zápisů do kurzu jste bez zaplacení kurzovného nepronikli vůbec do útrob budovy Francouzského institutu a nikdo se s vámi do té doby moc nebavil. Zájem o studium francouzštiny je v porovnání s italštinou velký a tak si to můžou si to dovolit.
Italů je sice u nás hodně, alespoň od té doby, co jsem s italštinou začala mám pocit, že jich vidím kolem sebe hlavně v Praze čím dál tím víc a nevypadají všichni jako turisté, ale italsky u nás tolik lidí neumí. I když si většina Čechů si spíš myslí pravý opak – pizza, pasta, gellato, caffé a skoro každý vám řekne, že italsky se určitě domluví😊. No vlastně je to pravda.
S Italem se domluvíte, i když neumíte dát dohromady celou větu, stačí pár italských slov a zbytek řekne za vás 😊.
