Hilton byl sice super luxusní, ovšem samozřejmě „in the middle of nowhere“, na dálnici mezi letištěm Fiumicino a Římem. Nápad na procházku večerním Římem, když už jsem tam teda takhle ztroskotala, jsem proto radši hned zaplašila. Kdoví jak bych se dostala tam a zase zpět.
Naštěstí v neštěstí jsem se už před gatem seznámila se sympatickou Ines podobného věku, která jak jsem se brzy dozvěděla, pocházela z Německa. Už když vyvolávali před východem do letadla jednotlivá jména jsme na sebe koukaly a oběma nám bylo jasné, že ani jedna není Italka a pak jsme taky už tušily, že nikam v tu chvíli neletíme. Dozvěděla jsem se, že Ines už dlouho žije na ostrově Pantelleria, o kterém jsem do té doby neměla vůbec ponětí. Vystudovala zahradní architekturu a ten den se vracela od nějakého klienta, myslím, že z Řecka.
Tiše jsem zazáviděla. Hmm, to bych táák moc chtěla, takový zajímavý život, plný cestování, moře, slunce, cizí země a práce venku. Teda určitě nejen venku, ale oproti mně právničce…
(To jsem si ale hodně blbě vybrala obor. No kdo to mohl tušit? No nejspíš já… Odmalička jsem přece milovala kytky a zvířata a venku byla kdy to jen šlo. Jak jsem na to mohla zapomenout a skončit na právech ??? )
V každém případě se z nečekané situace vyklubal strašně zajímavý a příjemný večer, který jsme prokecaly a myslím, že se nám to oběma moc líbilo. Večeře byla v ceně, my si přikoupily jen víno. Ines samozřejmě Cefalú, do kterého jsem mířila na kurz italštiny, znala a navedla mne na autobus, který tam v neděli z Palerma jel. Lístek si koupíš u řidiče, zastávka je kousek od místa kam tě dopraví shuttle z letiště, kdyby něco piš nebo volej. Sama pak na letišti v Palermu čekala na další let na Pantellerii. Dnes už bych si asi taky našla informace a nové spojení na internetu v mobilu, tenkrát jsem toho ovšem nebyla schopna, byla jsem jedna z posledních, kdo si chytrý telefon pořídil… Říkala jsem si, že čím méně budu mít možnost kontrolovat maily v telefonu, tím budu mít klidnější život. Což byla pravda… A taky nemáte-li možnost podívat se do telefonu, nezbývá vám než se zeptat a zvlášť v cizině to má výhodu v tom, že se tím potrénujete v cizím jazyce a zdarma 😊.
Až do této chvíle, letiště, Hilton, Ines, jsem si vystačila s angličtinou a nenastal žádný problém.
Jakmile jsem opustila letiště a ocitla se v busu do centra Palerma, mohla jsem na angličtinu zapomenout 😊.
Byla jsem ale zaměstnaná výhledy z okna, nejdřív haldy odpadků po straně silnice mimo město, aha, tak takhle to skutečně je ☹, ale pak samotné Palermo – nádhera! Krásné, velké zdobené domy, paláce, široké ulice, palmy, všude spousty barevných kvetoucích keřů, byla jsem uchvácená. Palermo na mne udělalo dojem 😊. Taky jsem z ona busu viděla širokou třídu plnou obchodů těch nejdražších značek. Kam se hrabe okázalostí a luxusem Nice, problesklo mi v tu chvíli.
Hory-kolem-mesta
Palermo-nadrazi
Zase-palace
Autobus dorazil na konečnou, já s těžkým kufrem, plným letních šatů vystoupila a jala se hledat stanici autobusu do Cefalú. Domnívala jsem se, že uvidím velký nápis, nástupiště, no zkrátka tak jako u nás a kdekoliv v jiném velkém městě, které jsem doposud navštívila. Žádná cedule tam ale nebyla, ani pruhy na silnici a došlo mi, že se budu muset zeptat.
A dobrodružství v tom okamžiku začalo! Lidé sice byli ochotní, ale bylo třeba mluvit italsky😊.
Po třech měsících kurzu, který byl 1 x týdně, jsem rozhodně nebyla silná v kramflecích, ovšem toto byla „krizové situace“ a sama sebe jsem překvapila, jak vytahuju úplně všechna slovíčka, co jsem se do té doby naučila a taky taková, o kterých jsem ani nevěděla, že je znám, a fungovalo to! 😊 Kromě otázky odkud jede bus a kam cestuju, bylo totiž třeba odpovědět i na dotaz odkud jsem, co tam dělám a jaktože mluvím tak dobře italsky, chá, Italové jsou lichotníci!
Zase jsem si vzpomněla na francouzštinu, když jsem v Luxemburgu hledala hotel Bellevue (krásný výhled), a všichni mi tvrdili, že v okolí žádný takový není. „To není možný, mám ho zabookovaný!“ Ale protože jsem nevyslovila dostatečně hluboký tón poslední slabiky„..vue“ všichni si mysleli, že hledám hotel Belle vie (krásný život). Aby se člověk z tý franocuzštiny nepřizbláznil. Nebo si třeba sednete do baru a když se vás číšník zeptá, co si dáte a vy řeknete víno (vin), tak velmi často nerozumí, protože v pojetí běžnému smrtelníkovi nerozpoznatelných nuancí ve výslovnosti namísto víno říkáte vítr (vent) a tudíž francouzský číšník nechápe, co si chcete objednat !!! Zkrátka s francouzštinou, zvlášť na začátku, to bylo o nervy, zato v Palermu s italštinou to šlo téměř hladce 😊. A to jsem určitě správně italsky nevyslovila ani jediné slovo😊.
Takže nedá se nic dělat, ale co se týče jazykové komunikace je to jednoznačně bod pro Italy a už to máme Itálie versus Francie 6:2.
Když jsem se dozvěděla kam přijede autobus a pokonverzovala, aniž to měla v plánu, sedla jsem si konečně vyčerpaná do baru hned vedle a objednala sklenku prosecca na uklidnění.
A v tom přijel autobus, takže jsem nervózně hltala prosecco a začala sbírat svršky a těžký kufr, plný hezkých šatů (Italové nebo Siciliáni to určitě ocení 😊) a nervózním máváním naznačovala, že už spěchám ať vydrží, jedu s ním…