23/ Hledá se Villa Caterina

Stejná situace jako v Palermu nastala v Cefalú. Jsem totitž orientační antitalent, takže i když jsem cestu do ubytování měla teoreticky prošlou na google maps a vytištěnou na papíře (!), protože jsem stále neměla chytrý telefon, ve skutečnosti to tam vypadalo úplně jinak a na papíře to nebylo tak do kopce! 😊

Teď už chytrý telefon mám, nelze ovšem tvrdit, že by mi vždycky pomohl.. když to nejvíc potřebuju je slabý datový signál a taky jsem slabá já 😊.

A tak jsem se zoufale snažila točit mapou a zjistit, kterým směrem se vůbec mám vydat. Normálně by mi nevadilo obejít klidně i 2 x celé Cefalú. Vysvětlila jsem si, že bloudění má kromě nutnosti se ptát a tím trénovat cizí jazyk nebo alespoň sociální zdatnost, mluvím-li ve své mateřštině anebo obojí 😊a to mě baví 😊 i tu nespornou výhodu, že tak mimoděk hravě ujdu, ba leckdy i několikanásobně převýším, lékaři doporučovanou dávku 10 tisíc kroků denně😊. Ovšem tady s tím kufrem??

Byla půlka června a na Sicílii už je samozřejmě dost horko. Já navíc obědvala pouze tu sklenku prosecca, co jsem do sebe kopla v baru v Palermu. K tomu nervy, zda  mi to neujede a nebudu muset čekat do dalšího dne nebo tak něco, ježíši to by byla ostuda, když bych přijela ne o1 den, ale hned o 2 později. Zkrátka jsem toho už měla plný kecky..

Najednou kolem mě projel místní navette bus a když mě viděl s tím kufrem, zastavil mi.

To jsem sice ocenila, leč nevěděla jsem, zda s ním chci jet, protože vlastně nevím kam 😊. Jala jsem se mu vysvětlovat, že hledám villu Caterina, kde jsem měla bydlet. Nevěděl sice, kde to je, ale pokynul mi ať nastoupím se slovy „non hai paura, troviamo“ (neboj najdeme) a rozjel se.

Protože zastavoval každých 100 metrů a ptal se všech, kolem nichž jsme projížděli a ti zastavovali auta i motorky a účastně se zamýšleli, vypadalo to, že jsem strašně důležitá osoba. Již po několikáté jsem se na cestě za tímto kurzem cítila trochu zoufale, vypadalo to beznadějně, nikdo nevěděl, ale po 20ti minutách jezdění se nám to podařilo!

Během té dramatické situace se přitom vůbec nezeptal, zda mám jízdenku a ani nežádal, abych si jí u něj koupila, zkrátka viděl ženu v nesnázích, které je třeba pomoct! 

Byla to moje už druhá milá zkušenost z této cesty a první s opravdovými Italy, pardon vlastně Siciliány. Řidič busu, který mne přivezl z Palerma se hned po 5 minutách jízdy ptal, zda klimatizace není moc „forte“ a já naznačila, že trochu ano, ihned jí ztlumil a další řidič busu zastavuje dopravu, aby madam v nesnázích („in difficolta“) dovezl tam kde bydlí!  

Bože ti Italové, teda Siciliáni jsou tak galantní, byla jsem u vytržení😊 !

No samozřejmě bych řekla, že situaci v obou případech trochu napomáhalo to, že jsem bionda (blond) a zvlášť bylo na první pohled patrné, že ze severu😊.  Myslím, že můj milý by byl možná stejně galantní k nějaké bruně (brunetě), u které by bylo na první pohled jasné, že je z jihu 😊. Ostatně onehdy se přiznal, že francouzskému páru, se kterým jsme pak nakonec strávili večer v Praze a ukázali pražský noční život, poradil v metru cestu hlavně proto, že ONA měla pronikavě modré oči a kudrnatou kštici tmavě hnědých krásných vlasů a chtěl na ní chvilku beztrestně koukat 😊. Tomu rozumím, mně se taky líbila . Byla v našich končinách nepřehlédnutelná a na první pohled bylo jasné, že musí být…, no prostě chic Francouzka😊.

Zpátky na Sicílii. Konečně jsem se ubytovala, vila byla krásná a obklopená ještě krásnější velkou zahradou. Apartmán v ní byl tak velký, že jsem tam první 3 dny bloudila (no u mne to není zas až tak neobvyklé😊) a neustále hledala co kam položila.

První dojem po příjezdu pak ještě umocnila večeře v protější pizzerii, kam mě nasměrovali ze školy a kam jsem si to hned po schození kufru namířila, abych si odfrkla z náročného dne a pizzou a skleničku vína oslavila to, že se mi nakonec podařilo aspoň sem dorazit😊.

Nezačala jsem se náhodnou učit italsky proto, abych mohla zase jezdit na jazykové kurzy? No jasně že jo 😊.

Když jsem vstoupila, už patřičně upravená a v dobré náladě, číšník se zmateným výrazem zeptal „da sola?“ a já s úsměvem ano. Nevadilo mi to, byla jsem konečně na místě, ubytovaná v krásné vile, byl nádherný večer a mne čekalo spousty dobrodružství zase v jiné zemi. Tak jako když jsem jezdila na kurzy jazyka do Francie.

V Pizzerii u vedlejšího stolu nebo spíš několika stolů připojených k sobě seděla partička asi 12 dospělých a dětí. Hned jak mne viděli samotnou u stolu, začali na mne mávat a dělat mi místo vedle sebe, přece nemůžu večeřet sama. Zčervenala jsem, „grazie, ma non parlo bene italiano..“, to byla pravda, veškerou slovní zásobu jsem vyčerpala na cestě z Palerma sem. „Ale to vůbec nevadí, jen pojďte!“ vlastně pojď, Italové málokdy vykají.

Neuvěřitené… viděli mne sotva 2 minuty a už mě přátelsky zvou ke stolu, včetně žen prosím 😊!. Tak takto vypadalo moje seznámení se Sicílií a místními.

Tady to je zřejmě ráj na zemi, pomyslela jsem si. Vypadá to, že jsem destinaci zvolila správně😊.

Zoufalství z dramatické cesty za studiem italštiny odpadlo a já se pustila se do pizzy a další sklenky vína.