24/ Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

První den ve škole byl sice fajn, ale zde se na dobro ukázalo, že s tří měsíčním začátečnickým kurzem není jednoduché říct cokoli o sobě, nebo něco co dává vůbec smysl.

Jistě, uměla jsem si dobře objednat v restauraci, říct si o účet, poděkovat, taky se zeptat a cestu a v kolik jede bus a vlak, to všechno jsem použila a náramně se na mé „prodloužené“ cestě do Cefalú hodilo, ale chtěla jsem říkat taky něco jinýho 😊.

Dost jsem trpěla a to nejen ve škole, ale vždycky když se se mnou dal někdo do řeči a já byla ráda a chtěla říct něco smysluplného, no přiznávám, že jsem nakonec vždycky ujížděla do francouzštiny, ve které jsem proti italštině byla o hodně silnější v kramflecích.

Napadlo mne, že je to vlastně stejné jako když jsem chtěla ve Francii mluvit francouzsky a hrozně tápala, chyběla mi samozřejmě slovíčka, ale taky jsem neuměla dát dohromady pořádnou větu. Napadlo mě ale, že hodně francouzských slov je stejných jako v angličtině, jenom se to jinak čte a byť to tak na první pohled ani poslech nevypadá, oba jazyky jsou si vlastně velmi podobné. Takže nejprve jsem zkusila anglické slovo vyslovit po francouzsku, tak trochu našpulit pusu, trochu to pokomolit a na konci pár písmen spolknout a pak jsem to aplikovala i na celé věty😊. Zkrátka jsem si představila jak bych to řekla v angličtině a dala tomu francouzský akcent. Když jsem se s tím později svěřila Francouzům, ani je to moc nepřekvapilo, říkali, že to už prý říkal Richelieu, akorát obráceně, nejdřív byla francouzština a pak teprve angičtina 😊.  A měl pravdu, právě jsem se na wikipedii dočetla, že 45 % anglické slovní zásoby je francouzského původu!

Moje pofrancouzštělost anglických vět samozřejmě vždycky nefungovala, ale u spousty slovíček to prošlo, kdo chtěl rozuměl a případně mi akcent poupravil.

Aplikovala jsem tedy tuto pomocnou metodu i na italštinu a jakmile konverzace z mé strany vázla, začala jsem si pomáhat francouzštinou.. To fungovala mnohem líp, protože oba jazyky jako románské mají k sobě blíž, ovšem neplatí to 100%tně. Nejsou všechna slova podobná. Dokonce jsou některá i úplně jiná a to i tam, kde by to člověk nečekal!

No schválně třeba západ slunce – tramonto del sole (it) x coucher du solei (fr) a sunset v angličtině k tomu!!!  Kdo si to má sakra všechno pamatovat!😊

Ale metodu výpomoci použitím lépe zvládnutelného jazyka, v tomto případě francouzštiny, když jsem to v italštině neuměla, jsem stejně používala, jen někdy to prostě holt nevyšlo, ale navíc jsem byla trochu ve stresu, aby to nedopadlo stejně jako s angličtinou…  v začátcích francouzštiny a ty byly sakra dlouhé, jsem měla pocit nejenže se francouzštinu nikdy pořádně nenaučím, byť se budu sebevíc snažit, ale tím jak neustále komolím a vyslovuji  ve francouzštině, to co vůbec francouzsky není (!) si navíc pokazím svou celkem slušnou angličtinu! 😊

Například jsem svému šéfovi bez zaváhání napsala, že si beru homme office. Nebo když jsem poprvé , na přednášce z práva, kam jsem šla jen proto, že byla ve francouzštině, slyšela, že slovo development se vyslovuje francouzsky developmá, tak mě to uchvátilo a zarylo se pod kůži, že jsem to pak dlouho stejně vyslovovala i když šlo o anglický text 😊.

Tak teď na Sicílii jsem se pro změnu bála, že si zase pokazím svou těžce naučenou francouzštinu a napadlo mě jestli si moc nekomplikuju život…😊

Že Italové jsou, co se týče jejich jazyka, vážně hodně tolerantní už jsem se několikrát zmínila, ale nakonec to s nimi jde i beze slov, protože je všeobecně znáno, že nikdo při mluvení nepoužívá tolik gestikulace jako právě Italové. Na rozdíl od Čechů a češtiny, která se ve srovnání s italštinou zdá monotónní, Italové nejenže mluví, ale přímo zpívají, křičí a vyjadřují se s neuvěřitelnou vášní (a to i když mluví o pitominách 😊). A to vše doprovázejí energickými gesty rukama.  Je to evidentně  nakažlivé, protože i já začala na Sicílii gestikulovat, kývat hlavou a poulet očima😊. Ani nemyslím, že bych o tom přemýšlela a nějak to plánovala, ale prostě to šlo samo.

Uvědomuju si, že když mluvím ve své mateřštině, rukama ani nepohnu, kdyby mi je někdo svázal, nebude mi to při mluvení vadit. Zato v italštině už bych to bez rukou, poulení očí a kývání hlavou vůbec nezvládla.  Řekla bych, že v Itálii jsem někým úplně jiným!

No jasně, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem😊. V Itálii jsem prostě Italkou (aspoň částečnou a i když jsem bionda 😊).