Kromě toho, že se mi Cefalú moc líbilo, je to krásné historické městečko bez obřích hotelových komplexů a všechno, včetně místních mi tam připadalo milé. A co víc, cítila jsem se tam (na rozdíl od původních obav) naprosto bezpečně. Ani kabelku jsem při procházení uličkami plnými krámků se suvenýry, místními specialitami a restauracemi, nesvírala urputně na prsou, nebylo to třeba.
Moje spolubydlící, studentka z Rakouska, která byla v mojí jazykové škole na praxi, se smála, když jsem jí po příchodu do školy hlásila, že jsem zavřela dveře na balkon a uklidnila z něj její notebook, aby ho nikdo neukrad. Poděkovala sice, ale říkala, že v Cefalú se nekrade. Tak doufám, že to tak je i nadále😊.
Ještě jedna věc mne při pobytu tam hrozně překvapila.
Měla jsem do té doby za to, že Italové jsou nejtemperantnější národ na světe, jsou impulzivní, velmi hluční, excentričtí, jakoby neustále vzrušení a chlapi jsou všichni strašní machové a specielně na jihu (a kde teda víc než na Sicílii) jsou tak trochu i zlí a je třeba si na ně dávat pozor… ☹
No tak to přece vypadá ve všech italských filmech, láska, nevěra, nenávist, mafie… Prostě nejen pro nás Čechy, ale třeba pro Francouze taky, je synonymem Itálie kromě dobrého jídla, módy a památek taky mafie a hlučná domácnost, kde lítaj talíře.
No určitě je pravda, že Italové jsou takoví výrazní vizuelně (což se mi vysloveně líbí), ale i foneticky. Zkrátka potichu mluvit neumí. Když srovnám Itálii třeba s Francií musím zcela upřímně říct, že na francouzské pláži je krásný klid, pohoda a možná si i zdřímnete, protože tam nikdo neřve. Zatímco na Italské pláži řvou všichni 😊. Moc si teda neodpočinete, protože si připadáte jak na karnevalu, ale zase se nenudíte😊. Za to ale určitě může italština 😊.
No schválně zkuste třeba nahlas vyslovit „AMOUR“, no to nejde a proto to Francouzi jen tak pošeptají, zato AMORE, to klidně můžete i zařvat. Což Italové i dělají😊, zcela běžně tak oslovují svůj protějšek a to i v situacích, kdy vůbec nejde o amore. A taky s oblibou s otevřenými okny telefonují a vyměňují si nahlas názory i v době, kdy už jsme v posteli a usínáme, což je pro ně teprve čas večeře😊. Ale s tím je prostě třeba počítat, a proto máme na nočním stolku vždy připraveny špunty do uší😊.
Taky se říká, že opravdová Itálie začíná až od Říma dolů. Sicílie je hodně na jihu 😊a tak jsem si taky představovala, že konečně poznám pravou Itálii, jako v akčním filmu na italský způsob.
Bylo to ale přesně naopak. Siciliáni v Cefalú jsou ta nejklidnější stvoření na světě.
Možná to bude i tím horkem. A jestli jsou machové, nevím 😊. Ke mně se chovali strašně galantně, rádi se dali do řeči, já vím, byla jsem tam sama a bionda, můžete namítnout, ale myslím, že se tak chovají ke všem, minimálně turistkám😊 a naopak vůbec nebyli dotěrní. Navíc jsem pochopila, že pro Itala je samozřejmostí nabídnout dámě kafe či sklenku prosecca, kterou taky samozřejmě i zaplatí. Na rozdíl od Francouzů, chce se mi dodat. Tam nás s kamarádkou spolustudentkou sice taky pozvali na kafe, ale nakonec jsme musely celkem 4 eura za naše kafe zaplatit my. Přiznávám, že jsme byly v šoku a Francouzi se nám od té doby líbili mnohem míň😊.
Takže tady bod pro Italy – jednoznačný 😊za to, že Ital při pozvání zaplatí😊 a aby bylo spravedlivé tak pro Francouze taky 1 bod, za to, že na pláži (ani děti) neřvou😊
Momentální bilance ? 8:3 pro Italy!
Mílovými kroky mé studium italštiny v Cefalú sice nepokračovalo, ale krásně jsem se opálila. No a pochopitelně získala alespoň větší jistotu v základních frázích a nebála se už vůbec je používat. Zejména ten druhý týden mého pobytu, kdy odjely mé nové kamarádky ze školy Němka s Američankou, které měly o hodně vyšší level italštiny než já, ale hádejte jak jsme se po škole na pláži a v restauraci bavily? No pochopitelně anglicky😊.
Ale co, moje výjezdy na jazykové kurzy prostě slouží k procvičení všech jazyků, co umím (a neumím) a získání vitamínu D 😊. Výčitky jsem teda neměla.
Jak o tom teď píšu, zase mi to připomnělo mé (dlouhé) začátky s francouzštinou. Nedělní dopoledne byla vyhrazená studiu francouzštiny, které spočívalo především v prohlížení francouzských módních časopisů, které by mne bavilo, asi i kdyby byly v čínštině😊 . Takhle jsem ale neměla pocit, že mrhám časem, když se tím současně bezbolestně naučím nová (a pro výjezdy do Francie nezbytná) slovíčka 😊.
A ze „studia“ módních časopisů těžím dodnes – co se týče módy, mám jednoznačně největší slovní zásobu ve francouzštině.
No a teď jsem byla zvědavá v jakém oboru posbírám nejvíc slovní zásoby v italštině. Myslím, že to bude jídlo. Protože pláž nepláž, móda nemóda, Italové podle mne ze všeho nejradši jí 😊. No aby ne, když tam mají to jídlo tak dobrý!
Já jsem sice ve vile Caterina měla svoji kuchyň, ale krom salátů jsem toho moc nenavařila a v restauracích se přecpávala špaget s mořskými plody, konečně😊! Já to miluju. Typické sicilské jídlo jsou ale arancini – smažené koule plněné rýží, zeleninou a případně masem a ty od té doby hledám všude v Itálii, když chci něco rychlýho do ruky. A taky caponata, ale tu jsem myslím pořádně ochutnala až na svém druhé kurzu italštiny, no kde jinde než zase na Sicílii 😊.
Sposi-in-machina
Vicolo-vivo
Spiaggia
