27/ Hurá na další kurz italštiny

Vrátila jsem se z Cefalú a netrvalo to ani 3 měsíce a už jsem plánovala další. Sice už měly zase začít kurzy italštiny v pražském italském institutu, ale co je to oproti studiu jazyka na jeho domácí půdě? 😊Navíc září u nás bylo ten tok chladné a tak mě napadlo přihlásit se na další kuru italštiny a zase frnknout k moři 😊.

Kam? No čím jižněji tím lépe, to znamená zase na Sicílii😊. Po první dramatické cestě do Palerma jsem věděla, že v sezóně lítá do Katánie Smartwings a když nabízely poslední jednosměrný let za babku, neváhala jsem😊. Zpátky letěly naposledy ve stejný den, bylo tudíž jasný, že návrat bude mnohem náročnější, ale to mě vůbec netrápilo.

Zkrátka hlavně ať se tam dostanu … a pak… se uvidí😊.

Tentokrát se mi podařilo najít školu pro cizince v Taormině a tam jel z letiště v Katánii přímý bus, paráda. Cesta byla teda tentokrát podstatně jednodušší, protože jsem byla za 4 hodiny z Prahy přímo v Taormině.

Už když autobus vyjížděl nahoru do města, Taormina leží na skále, na hoře Monte Tauro, ve výšce 204 metrů nad mořem, tušila jsem, že to bude neobyčejné místo. Tentokrát jsem své ubytování, objednané přes jazykovou školu, našla poměrně jednoduše. Shodila jsem kufr ve svém romantickém pokojíčku s vlastní koupelnou a okny do tiché ulice a šla se podívat po domě, kde měla být společná kuchyň a jídelna. Kuchyň jsem našla jednoduše a bylo prima, že z ní vedly prosklené dveře na balkon, který lemoval celý dům.

Když jsem na něj poprvé vstoupila, málem jsem oněměla. Pode mnou starý kostel s krásnou zahradou a za ním se rozprostíral výhled na nekonečné tmavě modré Jónské moře.

Asi bych klidně mohla strávit celý můj pobyt v Taormině na tomhle balkoně a dívala se na tuhle nádheru😊.

Ještě ten večer jsem ale samozřejmě šla obhlédnout město, dát si drink a večeři. a bylo mi tak krásně, že to nedokážu ani popsat. A taky najít školu, abych ráno dlouho nebloudila😊.

Taormina je překrásná, doslova nacpaná historickými památkami a doma mě navíc čekal ten úžasný výhled. Taková krása všude kolem, je deset hodin večer a já tu sedím v letních šatech.  Na to, že jsem jazykovou školu v Taormině a vůbec celý pobyt nijak dlouho neplánovala, jsem se fakt trefila 😊.

Později jsem zjistila, že se tam například točilo nemálo filmů, mezi nimi jeden, který určitě všichni znáte – Magická hlubina od Luca Bessona s Jeanem Reno a Jean-Marc Barrem o hloubkových potápěčích, Taormina je tam v několika scénách a já se vůbec nedivím.

Ráno jsem spěchala do školy, cítila jsem se ale hrozně, jak po největším mejdanu a z postele vstala jen silou vůle. No zrovna na úvodní test se to moc nehodilo, ale co se dalo dělat. Naštěstí tam měli kafe, něco k snědku, dokonce i ovoce. je pravda, že večer jsem si sice v euforii na zahrádce baru na kamenných schodech s výhledem na překrásné náměstí dala ještě skleničku vína nebo dvě? 😊 Když jsem v obchodě u vína otáčela lahve toho místního, abych zkontrolovala obsah alkoholu,, pochopila jsem to😊. Mohutná a plná jsou sicilská vína, tak je popisují  a já si budu muset dávat větší pozor… 😊

Škola v Taormině se jmenuje Babilonia  https://www.babilonia.it/it/ a nachází se na krásném romantickém místě v půli uličky plné schodů, vchází se kovovou zdobenou bránou a školu obklopuje jí krásná zahrada. Moje spolužačky byly většinou z Německa a Švýcarska (mužů na studiu románských jazyků potkáte mnohem méně 😊), kromě Francouzky Annick, která byla před první hodinou hrozně nervózní a já zase po kocovině, takže jsem se taky trochu třásla a daly jsme teda do řeči (no dobře, ve francouzštině, to bylo v tu chvíli prostě nejjednodušší😊). Byla moc milá a já jí musím zase napsat. Není úplný standard, že Francouzi studují italštinu, Annick byla výjimkou, Itálie se jí moc líbila a chtěla mluvit i jejím jazykem😊.

Když mi mé nové kamarádky, zařazené pochopitelně v jiné třídě, vyprávěly, co zrovna ten který den probíraly, říkala jsem si, že tak daleko já se nikdy nedostanu. Ale přesto mne vzaly mezi sebe, na výletech i večer jsme klábosily, jen občas si pomáhaly jinými jazyky, hlavně francouzštinou, je italštině mnohem bližší  než angličtina a mně to hodně pomohlo.  Naučila jsem se od nich spousty nových obratů a dokonce i minulý čas imperfectum (italsky imperfetto), který je obdobný jako ve francouzštině, takže i k tomu se mi hodila 😊. 

S italštinou jsem zase trochu pohnula, už jsem dokázala celkem slušně konverzovat, což se projevilo třeba když se se mnou jednou náhodou, cestou na pláž na ostrov Isola Bella, dala do hovoru nějaká žena. Ukázalo se, že je Argentinka, takže ani pro ní nebyla italština mateřštinou, ale samozřejmě oproti mně byla dost ve výhodě, španělština je italštině hodně podobná. Trochu jsme sice italštinu komolily, ale vydržely jsme klábosit celé odpoledne😊.

Hurá, zlomila jsem to, už mluvím italsky a neříkám jen pitominy😊.