29/ Všechny cesty vedou do Říma…

Letadlo, do kterého mne nevzali mělo samozřejmě zpoždění, ale nastoupit už mne nenechali ☹.

Nevěděla jsem co mám dělat. Mám rychle koupit letenku na jiný let do Říma? V úvahu připadal cenově dostupný Vueling, který měl odlétat o 40 minut později než třikrát tak drahá Alitalia, se kterou bych možná mohla stihnout let do Prahy, protože měla letět dřív. Obě přepážky byly vedle sebe a šlo o to se jen rozhodnout.

Sakra, co mám dělat? Mám vůbec letět a s kým? nebo se mám vrátit do Taorminy? V mém penzionu bylo stále volno, to jsem věděla. Pěkně bych tam počkala až se vyprší a další pokus o návrat do Prahy lépe naplánovala. A taky bych byla klidnější letět za lepšího počasí. Vidí vůbec piloti něco v tomhle mokru? No asi se úplně na koukání z kokpitu nespoléhají, ale já bych byla klidnější, kdyby bylo nebe modré a piloti z oken něco viděli, přece jen… 😊

A co budu dělat v Římě? A s mokrým kufrem, mokrým úplně vším, neznám to tam, a bude už nejspíš tma. Ach jo☹.

V podobných situacích, když se zdá, že ani jedna z varianta není ta nejlepší a v každé hned vidím potenciální trhlinu, jsem ztracená😊. Nakonec jsem usoudila, že může pršet klidně týden a kdoví, zda se mi napříště podaří vůbec dojet na letiště v Katánii, takže když už jsem tady, radši se teda přiblížím k domovu a poletím do Říma. Věděla jsem, že odtud lítá do Prahy ČSA každý den. Alitalia mezitím zavřela přepážku a bylo to vyřešené😊.  

Zbýval levnější, pozdější let s Vuelingem. Ale sakra mezitím se u přepážky udělala takové fronta, že jsem začla panikařit, že teď už na mě letenka nezbyde. V podobné situaci nás zřejmě bylo mnohem víc… Honem jsem volala svému milému, jestli je u počítače, ať mi urychleně zkusí koupit letenku on-line, pokud to teda vůbec ještě půjde a odbaví mě. Z mé první cesty na Sicílii vím, že bez on-line odbavení jako bych žádnou letenku nekoupila! Jestli se to nepodaří, vracím se do Taorminy. Můj milý byl ale rychlý a já mohla nastoupit do letadla do Říma.

Velkou radost jsem z toho ale neměla. Let byl samozřejmě  hrozný, letadlo se kymácelo a propadalo a já byla hrůzou bez sebe.  Do Říma letělo spousty výrostků, kterým to ale připadalo s plechovkou piva a srocováním se ve skupince na pravoboku přede mnou děsně zábavný! Já jsem měla zaťaté úplně všechno, v duchu se modlila a nakláněla se na levo, abych letadlo aspoň trochu vyvažovala 😊.

Strašně jsem chtěla, aby stevardi tu mládež seřvali, rozesadili a připoutali do sedadel nebo ještě radši, abychom už byli v Římě. 

Do Říma jsme v pořádku doletěli, ale byla tam na rozdíl od Taorminy zima a tma jak jsme předpokládala. Nechala jsem si od svého milého (ještěže ho mám 😊) rezervovat levný hotel (i bez něj se mi náklady na cestu zpátky minimálně zdvojnásobí…) podmínkou bylo, že to bude poblíž vlakového nádraží Roma Termini, kam dojedu jedním spojem z letiště. Orientovat se nedokážu ani za světla natož ve tmě a ptát se radši v noci nikoho nebudu. Podařilo se, hotel jsem našla, byl příšerný, byla v něm zima, recepční seděl v jiné budově, a musel mě tam odvést.

Koupelna byla společná a jakmile jsem vylezla z pokoje, potkala jsem na chodbě nějakého chlapa s ručníkem kolem pasu, Ježíši!!, cukla jsem zpátky, radši se sprchovat vůbec nebudu. Ale na WC jsem nakonec musela😊.

 V noci mi byla děsná zima, deka byla tenká, ale jít si říct o další znamenalo se zase obléknout, proniknout do chladné vlhké noci, i tam totiž celý den pršelo a jít zas na recepci do té hlavní budovy. Na to jsem neměla kuráž ani sílu. Vytáhla jsem teda z kufru ještě svojí plážovou osušku, která ovšem byla, stejně jako všechny ostatní věci , mokrá a přehodila jí přes peřinu.  Bylo mi ouvej a chtěla jsem zpátky na Sicílii, do Taorminy, do svého útulného pokojíčku, tam bylo teplo a hezky i když pršelo. 

Ještě před uložením se do studené nevlídné postele jsem si na střeše hotelu, která s výhledem na město byla asi to nejhezčí co v hotelu bylo, koupila na následující den letenku do Prahy.

Let byl kolem druhé hodiny odpolední, měla jsem teda celé ráno a pokusila jsem se v Římě trochu projít, ale raději ne moc daleko, abych se, nedej bože, neztratila a zase se něco nepo… Nejjistější bylo strávit dopoledne v nejbližší kavárně (tam ale byla zima a prd výhled proti Taormině☹) a pak se jít uklidnit, jako správná žena, do obchodů😊 nejlépe s módou, které byly v dosahu. Jediný světlý okamžik ponurého rána byly úpletové podzimní šaty, které jsem si koupila a nosím je dodnes😊.

Já vím, Řím je jedno z nejnavštěvovanějších měst na světě a určitě je krásné, ale proč já se v něm vždycky ocitnu, aniž bych chtěla, nepřipravená, nervózní a bez nálady?? Zatím teda určitě nepatří mezi má oblíbená města.

Vždycky jsem říkala, že bych chtěla jet jednou do Říma na romantický výlet, nejlépe s milencem, totiž …tak jsem to plánovala kdysi 😊 dneska bych tam samozřejmě chtěla jet svým milým! 😊Tak snad tam někdy pojedeme, protože chceme😊.