Janov (po italsku Džénova) je vážně veliké a rozmanité město, ve kterém žije dle posledních údajů cca 560 tis. obyvatel. Nemůžu říct, že by se mi na první pohled tak moc líbilo, protože mi přijde trochu, Janované prominou, neuspořádané. Italsky neuspořádané a trochu nekompaktní.
Takový na mne udělalo město dojem, když jsem si ho poprvé prohlížela z vyhlídky z parku za domem, kde jsem bydlela. Bylo to na kopci a viděla jsem shora poměrně velký kus Janova pod ním, nikoliv však moře (to jsem naopak neviděla vůbec), ale druhou stranu. Město mi připadalo monstrózní, uprostřed mého výhledu byla Piazza Vittoria a na ní Vítězný oblouk, podobný tomu pařížskému a kolem jakoby v chaosu velkolepé zdobené domy a mezi nimi moderní věžáky, tak nějak podivně poskládány a vytrčeny. Zkrátka elegantním bych při tomto pohledu jejich město nenazvala.
Zalíbení v něm nacházím teprve nyní (a musím dát Janovanům dodatečně za pravdu, že mají být na co pyšní😊), když si prohlížím na instagramu posty s různými Janovskými zákoutími, úzkými uličkami a překrásnými výhledy a taky historickou částí jinak obrovského přístavu Porto Antico, který jsem za ten týden, co jsem v Janově strávila ani neobjevila!
No jak bych taky mohla, jen přístav se táhne 22 km podél pobřeží a v Evropě je, co do rozlohy, větší už jen přístav v Marseille. Taky jsem třeba vůbec neobjevila tu červenou lanovku, něco jako u nás v Praze na Petřín a to mě fakt mrzí ☹. Velká část Janova se totiž nachází ve svahu nad přístavem a vůbec město prostě není rozhodně na rovině, takže když se potřebujete dostat nahoru, buď se zorientujete a najdete potřebný výtah, kterých je ve městě víc nebo bus anebo se na chodíte jako já 😊.
Hory-kolem-mesta
Palazzo
Molo
Naštěstí jsem aspoň našla výtah, který byl pro mě zcela zásadní neb mě ze „spodní části“ města odvezl do horní „rezidenční části“, kde jsem bydlela. Od nejbližšího vlakového nádraží Genova Brignole vedla k mému dočasnému domovu cesta přes monstrózní park s květinami sestříhanými do tvaru kotev, který byl tak do kopce, že s kufrem bych ho určitě nevyšla a ani nesešla😊. A jsme zase u toho, celá Ligurie je vlastně pohoří!
A kufr jsem i tentokrát měla velký a to bylo dobře, protože jsem ho ještě doplnila, když jsem si hned první den v Janově musela dokoupit džíny a svetr, které jsem fakt potřebovala (a dalších několik nezbytností jako švestkové lodičky, které jsem nepotřebovala😊), protože po ránu a večer tam nebylo začátkem října jako na Sicílii☹. Byla zima, teda aspoň ve stínu a foukal studený vítr 😯. V Janově jsem pochopila proč Italové vynalezli ty malé netlusté péřové (nebo ala péřové) bundy, ve kterých všichni chodí. To je prostě nejpraktičtější část oblečení, bez které se v Itálii u moře neobejdete. Skladná, nemačkavá, neprofukující😊.
Kurzy italštiny jsem si koupila jenom dopolední, abych odpoledne mohla ven k moři nebo aspoň na slunce. Jenže Janov je tak veliký, že dojít ze školy k moři nebylo jen tak. Přiznám se, že jsem ti to představovala trochu jako v Nice, kde byla pláž za rohem a všechno bylo pešky na dosah. To v Janově je to mnohem komplikovanější.
Zato studium italštiny bylo fajn a začalo v podstatě hned jak jsem vešla do školou zajištěného ubytování, kterým byl velikánský byt v klidné čtvrti nad tím velkým parkem ve svahu, díky kterému jsem aspoň trefila domů😊.
V bytě nás totiž bydlelo celkem šest😊.
Ovšem každý jsme měli svůj pokoj. Jo italští architekti byli odpradávna velkorysí a stavěli místo domů hotové paláce a možná proto tak domy s nájemními byty nazývají. Palazzo. Obrovské, snad čtyřmetrové vstupní dveře a vstupní hala, že by v ní mohl být z fleku taneční sál, samozřejmě obložená mramorem. Tím Italové vyloženě plýtvají😊. No v porovnání s nuznými, strohými chodbami našich nájemních domů, které jsou vydlážděny nejlevnějšími obklady 2. jakosti… Zkrátka jiný kraj, jiný mrav…😊
Byty v těchto palácech jsou taky obrovské. Řekla bych ale, že to dneska už není moc výhoda, protože kdo to má vytopit, zpravidla jsou stropy tak vysoké, že by se co do objemu vešly do místností klidně dvě patra a taky uklízet bych v tak velkém bytě nechtěla… Každopádně pro studenty to bylo prima, společné byly jen 2 koupelny a kuchyňka.
Kavarny
Namesti
Ulicka
Tam jsme s Hubertem (německým podnikatelem v dřevostavbách) vypili každý večer lahev růžového vína anebo dvě😊, podle toho, kdo se k nám přidal. Díky tomu nám italská konverzace šla úplně hladce a nemuseli jsme si vypomáhat ani angličtinou 😊.
Další osazenstvo našeho bytu bylo:
- izraelský policista v důchodu, bylo mu 50 let, vášnivý cyklista.
- asi třicetiletá Mexičanka, učitelka, moc fajn holka, jezdili jsme spolu na výlety vlakem a celou cestu vždycky proklábosily.
- manželský pár z Finska, výtvarníci, kteří pobyt získali jako grant, protože, jak mi s úsměvem sdělovali anglicky, přišlo Italům zajímavé mít na stáži v Janově 2 finské umělce😊 (které tam naučí italsky.. 😊).