Artyčoky (Carciofi/Artichauts)

Artyčok (carciofo) vyhlášená italská pochoutka, doporučená každým cestovním průvodcem města Řím.

Jaro bez artyčoků (carciofi) si prý v Římě nedokážou vůbec představit a já potvrzuji, že to tak určitě je, protože nám o tom hned na jedné z prvních hodin italštiny vyprávěl náš professore Giuliano, který pochází z Říma. V Praze žije už dlouho a od začátku se mu tu moc líbilo, až na to, že tu na jaře nebyly k sehnání artyčoky 😊. „Ma come ?! 😢“  Prostě obrovské zklamání. Už je to pár let, teď už se určitě sehnat dají..ale rozhodně u nás nemají v kuchyni takovou tradici jako v Itálii..

Jaro bez artyčoků si patrně nedovedou představit ani tady v Ligurii, kdy jsou v sezóně (tj. na jaře, které tu začíná už v únoru 😊) na jídelním lístku každé restaurace a pokud nejsou výslovně uvedeny, pak jsou aspoň součástí příloh k rybám či masu.  

Mně se artyčoky líbily na první pohled – na pultech trhů jsou majestátní hlavice artyčoků naprosto nepřehlédnutelné a zkrátka krásné 😊 klidně bych si je dala do vázy namísto kytek a vydržela se na ně dívat celé dny.

S jejich přípravou je to ovšem komplikovanější 🙄.  Než jsme přijeli do Ligurie, artyčok jsem ochutnala pouze nakládaný, chutnal mi, ale naložený ve skleničce se vůbec nepodobal té tupé a ztepilé rostlině s tuhými a píchajícími okvětními listy, se kterou jsem sváděla opravdový boj na kuchyňském stole. Tušila jsem, že to bude náročné, ale bylo to ještě horší než jsem si dokázala představit!😊.

Artyčok je vlastně bodlák, který se hojně pěstuje ve Středomoří a existuje asi 50 druhů. Tady v Ligurii ho mají skoro v každé zahradě a na pultech všech tržnic i v supermarketech. Nutno dodat, že samozřejmě i ve Francii. Sklízí se brzy na jaře, před vykvetením, které by zkazilo chuť, podobně jako u salátu by i srdce artyčoku zhořklo.

Já jsem si první tři artyčoky koupila v našem malé místním krámku, protože jsem prostě neodolala. Rozhodla jsem se, že se naučím je připravovat. Samozřejmě jsem si musela pustit několik videí na youtube, protože jsem vůbec netušila, jak na ně.. 😊, jak je mám očistit a jakou část z nich lze vlastně použít. No ne moc velkou 😊 tak jak majestátně artyčok vypadá, tak majestátní a tuhé jsou jeho jednotlivé okvětní listy, zakončené ostny, kterými jsem se samozřejmě popíchala. Mají se ze všeho nejdřív ostříhat nůžkami a to jsem neudělala, protože moje první videa byly o artyčocích bez ostnů. Ty ovšem v našem krámku neprodávali. Pak se musí uříznout špička artyčoku, k čemuž je potřeba hodně ostrý nůž a pokračuje se odstraněním všech tvrdých okvětních listů. Ty jsem začala nejdřív odlupovalt ručně a blíže ke středu artyčoku jsem je pak odřezávala podle videa s nejpodobnějším tvarem artyčoku těm mým dvěma kusům. Nakonec jsem se dostala skoro až k samotnému srdíčku artyčoku, které se dále musí rozpůlit a odstranit z něj jemná vlákna, které jsou tuhá a nepříliš dobrá.

Je to teda hodně práce a ještě víc odpadu a taky nervů, zda to zvládnete, zda dostatečně potíráte citronem neb bez toho by srdce artyčoků okamžitě zčernala anebo musíte ušpinit další mísu s citronovou vodou, kam je některá videa, namísto potírání citronem, doporučují ponořit. A nakonec zda a za jak dlouho se vám ta spoušť v kuchyni podaří uklidit a zda se vám nakonec všechno to špinavé nádobí a nástroje vejdou do dřezu/myčky. Kupříkladu misku s citronovou vodou jsem já musela vynechat, protože pro množství odpadu, prkýnek a všech možných nástrojů na „boj s artyčokem“, jsem ji prostě už neměla kam položit. Nakonec jsem dosáhla kýženého výsledku, tří malých artyčokových srdíček rozpůlených na půl. Srdíčka jsem jen uvařila ve vodě a pak jsme je snědli s olivovým olejem, posypané parmazánem. Žádná velká hostina to nebyla, ale byly moc dobré.

Až poté jsem se dočetla, že artyčoky jsou nejen vyhlášenou delikatesou, ale jsou taky strašně zdravé.

Obsahují velké množství antioxidantů, vitamínů a minerálů a jsou výborné zejména pro očistu organismu (taky se sklízejí na jaře…), podporu trávení, ke snížení hladiny špatného cholesterolu, proti celulitidě a… mají mnoho dalších „žádoucích účinků“ pro organismus, takže jsem se rozhodla, že pokud si je už nepřipravím doma sama, tak si je dám alespoň v každém restauraci, do které zavítám.

Ta druhá varianta bude možná lepší, ušetřím spoustu, ale spoustu 😊času a nebudu se muset týden modlit, zda mi ty „třísky“ z ostnů v prstech vyhnijí😊. (Samozřejmě jsem měla od začátku rukavice!, jenže to nějak nepomohlo). A tak pro jarní sezónu při každé návštěvě restaurace vyměňuju mořské plody za artyčoky na všechny způsoby.

U nás v krámku už jsem je další dny ke koupi neviděla. To je škoda, mohla jsem je zkusit třeba i namalovat, když jsou tak krásné, zmínila jsem se ráno u nás v baru na kafi. A druhý den na to jsem jich dostala plnou kytici od souseda Rinalda přímo z jeho vlastní zahrady! Úžasné! 😊, říkala jsem se v tu chvíli než jsem pochopila, že jsem si na sebe upletla artyčokový bič! Rinaldo měl radost, že nám artyčoky chutnají a stáváme se tak pravými Italy a nosí jejich plná náručí dál, dokud rostou😊. Musela jsem se tedy v jejich přípravě značně vylepšit, protože jinak by z výletů a procházek nic nebylo, celé dny bych na jaře strávila v kuchyni mezi bodláky😊, event. na trase dům – první popelnice na bioodpad (kterého je z artyčoků fakt hodně). A mimochodem, jejich listí taky píchá!

Hned na podruhé jsem si řekla, že musím zkusit víc receptů, dáme si je i na syrovo (s olivovým olejem a parmezánem, jak mi poradila Ivana z našeho obchodu).

A protože kytice od Rinalda (kterou jsem mu vymalovala na tričko s nápisem Carciofi di Rinaldo) není o 3 kusech, ale minimálně 10-15ti, počítám vždycky jak dlouho mi ta jejich příprava bude trvat. Bude-li to 5 x tolik, co ty moje první tři artyčkoky, pak to mám na celý den😏.

Takže dobrou, jdu spát, musím si přivstat, abych to zítra vůbec stihla…😊

Kuchaři všech italských restaurací, já vás obdivuju! zvlášť v artyčokové sezóně😊.