Kromě toho, že se mi Cefalú moc líbilo, je to krásné historické městečko bez obřích hotelových komplexů a všechno, včetně místních mi tam připadalo milé. A co víc, cítila jsem se tam (na rozdíl od původních obav) naprosto bezpečně. Ani kabelku jsem při procházení uličkami plnými krámků se suvenýry, místními specialitami …
Myslím, že pár italských slov zná v podstatě každý, tedy i každý Čech.. A vzhledem k oblibě Itálie a Italů a taky jejich tolerantnosti k (ne)znalosti jejich jazyka, si vlastně všichni myslí, že trochu italsky umí. A Italové se taky tváří, že to tak je a nikdy vám ani nenaznačí, o co …
První den ve škole byl sice fajn, ale zde se na dobro ukázalo, že s tří měsíčním začátečnickým kurzem není jednoduché říct cokoli o sobě, nebo něco co dává vůbec smysl. Jistě, uměla jsem si dobře objednat v restauraci, říct si o účet, poděkovat, taky se zeptat a cestu a v kolik jede …
Stejná situace jako v Palermu nastala v Cefalú. Jsem totitž orientační antitalent, takže i když jsem cestu do ubytování měla teoreticky prošlou na google maps a vytištěnou na papíře (!), protože jsem stále neměla chytrý telefon, ve skutečnosti to tam vypadalo úplně jinak a na papíře to nebylo tak do kopce! 😊 …
Hilton byl sice super luxusní, ovšem samozřejmě „in the middle of nowhere“, na dálnici mezi letištěm Fiumicino a Římem. Nápad na procházku večerním Římem, když už jsem tam teda takhle ztroskotala, jsem proto radši hned zaplašila. Kdoví jak bych se dostala tam a zase zpět. Naštěstí v neštěstí jsem se už …
Tak tedy Sicílie, to bude nádhera! Ovšem jak se tam dostat? Žádné přímé lety z naší malé země tehdy neexistovaly, bylo jasné, že budu muset přestupovat. Vypadalo to, že to může být v Římě, tam se z Prahy létalo a že se pravděpodobně dostanu na nejbližší letiště od školy, kterým je Palermo, o půlnoci. …
Když se po třech měsících letního semestru italštiny začalo blížit léto, pevně jsem se rozhodla, že tentokrát pojedu na dovolenou studovat italštinu. Nejvíc jazykových škol je pochopitelně ve velkých městech Milán, Florencie, Bologna, ale tam se mi nechtělo. Tak jako v případě francouzštiny, kdy jsem spolu-studentce Jitce rovnou řekla, že v létě …
Řekla bych že mezi francouzštinou (jakkoliv ji mám stále ráda a nepřestane se mi líbit) a italštinou, je rozdíl asi jako mezi šampaňským a proseccem. „Šampaňské je vážné, zatímco prosecco baví.“ 😊 Takhle jednoduše to popsala zakladatelka barů zvaných Prosekárna v jednom rozhovoru a mne hned napadlo, že bych úplně stejné …
Do italštiny jsem se vrhla mnohem sebevědoměji než v případě francouzštiny, samozřejmě za použití buongiorno, pizza, pasta, gellato, bambini, celosvětově známé slovní zásoby v italštině, kterou má asi úplně každý 😊. Italové to nepochybně ví a tak taky první hodiny italštiny přesně touto slovní zásobou začínají. Je to prima, protože si …
Mé začátky studia francouzštiny byly úžasné. Milovala jsem nedělní rána, když jsem si v posteli prohlížela francouzské časopisy (ve Francouzském institutu jich prodávali spousty), objevovala jsem nová francouzská slovíčka, která mne fascinovala svou komplikovaností, pouštěla jsem si kurzy francouzštiny a snažila se při vyslovování špulit rty tak jako Brigitte Bardot a …