Z rychlé prohlídky domu jsme se dozvěděli, že majitelky jsou dvě sestry, které bydlí nedaleko a dům zdědily po své tetě (italsky Zia), kterou pochopitelně ve vesnici všichni znali. Říkali jsme si, že pronajmout dům dvěma cizincům, navíc z východu, budou mít možná strach. Neměly. Zbytek jsme dohodli po mailech a WhatsApp. …
Poslední večer našeho pobytu na cestě za vysněným bytem jsme šli zase do místního baru, kde nikdo jiný nebyl a postěžovali si, v rámci našich jazykových možností, barmance Renzianě, že jsme nepochodili. Podívala se na nás a hned předala kontakt na místní rodinu, která se stěhuje dolů do města a pronajímá …
A pak nás napadlo, že vyvěsíme vlastní inzerát. Pořídili jsme si italskou SIM kartu, to abychom měli italské telefonní číslo a místní se nebáli nám volat. Na papír jsme napsali velkými tiskacími písmeny, že hledáme pozemek v okolí ke koupi či pronájmu, moje křestní jméno psáno italsky a telefon a e-mail …
Když jsme se vrátili do našeho na týden pronajatého bytečku ve starém kamenném domě s klenbami a komplikovanými schody, sedli jsme si na náš piccolo balkon s drinkem a koukali do údolí na olivovníky a moře. Je tu takový klid! Tedy pokud se vám líbí kvákání žab, kterých je tu tolik, že je …
Ukázalo se, že nejsme první cizinci co si tu chtějí dlouhodobě pronajmout byt či dům, je to tu totiž běžné, i když mezi cizí klientelou určitě převažují Němci. Prohlídky všech bytů proběhly hladce, Italové nám rozuměli a slíbili, že s administrativními záležitostmi nám rádi pomohou, nebude v tom prý problém. Akorát, že …
Tak jako obvykle jsme i tentokrát hledali ubytování podle ceny, kterou si můžeme dovolit. A samozřejmě, aby bylo hezké a blízko míst, kde jsme si sjednali schůzky. Narazili jsme na hezký pokojík za rozumnou cenu na týden a podle mapy byl uprostřed staré vesničky plné kamenných domů na kopci nad mořem. …
V Itálii v této části skoro všichni restauratéři a obchodníci mluví plynně francouzsky, aby svým západním sousedům usnadnili nakupování, objednávky v restauracích a vůbec celý pobyt. A Francouzi přijíždějí rádi a v hojném počtu, nemají to daleko a je to přece jen trochu jiné než u nich na Cote d´Azur a Italové jsou k turistům …
Pravda je, že jsme v této části Itálie už před 10ti lety byli a některá města a vesnice poblíž francouzských hranic trochu znali. Já, uchvácená Azurovým pobřežím a Nice, ve které jsem strávila čtrnáctidenní kurz francouzštiny se svoji kamarádkou, jsem se totiž chtěla co nejdřív vrátit. Po návratu, to bylo v srpnu a …
A jaktože jsem se už domuvila italsky? S italštinou jsem už začala dříve. Rozhodla jsem se ji učit jako nový jazyk proto, abych zase měla co objevovat, zase mohla jezdit na jazykové kurzy, sbírat nové vjemy a zase snít, jaké by to bylo začít žít v jiné zemi, tak jako jsem znala …
A byl zas podzim, ten já cítím už od srpna, takže ho mám vážně dlouhý. A pak studená zima a studené jaro a byť se vždycky snažím uklidnit, že březen už je jarní měsíc, nevydržela jsem a zase začala snít o tom, jak ujedu na jih k moři, kde už jaro …