Moře z přístavu vypadalo klidně, loď se sice trochu pohupovala, ale žádné velké vlny na obzoru nebylo vidět a navíc je to kousek. Capri se tyčilo před námi jak na dlani, nebylo to vůbec daleko, tak proč ta igelitka? Takových lodních výletů už jsem zažila! A vždycky se mi líbily😊.
Jakmile jsme ale vyjeli z přístavu, moře najednou nevypadalo tak klidně. Loď byla poměrně velká, aerodynamického tvaru a budila dojem značné stability. Když si vzpomenu na jakých bárkách jsme absolvovali celodenní výlety třeba v Řecku, nemluvě o mé týdenní plavbě na 12ti metrové plachetnici (s kapitánem samozřejmě) kolem ostrova Elba, vůbec mě nenapadlo, že by se mi plavba mohla nelíbit 😊. Loď se ale začala kymácet do všech stran a já okýnkem s hrůzou pozorovala jak rozrážíme vlny, které jsem ještě naživo neviděla.
Náš katamarán se zmítal všemi směry a všude kolem bylo z oken vidět jen burácející moře! Příď lodi vůbec nemířila na Capri, ale patrně směrem, který jediný náš katamarán snad nepřevrátí! Seděla jsem jak přibitá s vytřeštěnýma očima a hlavou se mi honily katastrofické scény z filmů, ve kterých lodi ztroskotaly.
Pochopila jsem výraz námořníků před vyplutím na moře i smysl „uvítacích“ obrovských igelitových tašek ..
Netrvalo to ani 5 minut a skoro všichni na lodi (s výjimkou námořníků samozřejmě) začali zvracet. Já byla hrůzou bez sebe, trvalo dlouhou chvíli než jsem posbírala dostatečnou odvahu k přesunutí se od okýnka na kraji doprostřed lodi a stejně tak jako v letadle jsem se nakláněla na opačnou stranu než loď, abych vyvažovala😊. To se zdálo neúčinné, vlny byly stále větší a zákeřnější, katamarán se změnil v ponorku všude kolem bylo moře a Capri nikde 🫨.
Dvacet minut (inzerovaná délka trvání plavby) dávno uplynulo, loď byla plná zubožených lidí, kteří už ani neměli sílu držet si pod sebou igelitové tašky a leckdy už ani co zvracet. Přesto se jim žaludek neustále obracel, což můj pocit hrůzy a objektivního nebezpečí ještě zvyšoval. Napjatě jsem seděla na nejprostřednějším sedadle vpředu uprostřed lodi, přibitá k podlaze a soustředila se na to, co radí v případě pocitu nevolnosti v houpajícím se dopravního prostředku – zaostřit na nějaký bod před vámi a ten sledovat bez ohledu na okolní dění. Bylo to důležité už jen proto, že pohled na dění kolem, myslím všechny ty vyždímané pasažéry a jejich přeplněné igelitové pytle mohl způsobit to samé jako kymácející se loď, totiž že taky začnu zvracet. Když pomyslím, že většina z nich mířila s kufry na vysněnou dovolenou..! Panebože to bych jela radši na Mácháč 😊.
Plány na upřené sledování vytyčeného bodu před sebou mi ovšem zhatil v zorném úhlu naklánějící obrovský odpadkový koš, do kterého unavená a spruzelá posádka (už se nedivím!) házela naplněné igelitové tašky. Hrozilo, že se převrátí a obsah se vyleje na podlahu lodi…. Pomoóc, kdy bude konec téhle apokalypsy ?? A dojedeme vůbec někdy na Capri?
Námořníci byl sice otrávení, ale nezdálo se, že by měli strach (tak jako já), procházeli lodí bez držení a věděli, že plavba bude sice nepříjemná, ale evidentně to nebylo poprvé. Aspoň to bylo trošku uklidňující, nepanikaří-li posádka, pak je zřejmě všechno normální. Uf to je ale odporná práce…😊
Za jednu hodinu a dvacet minu jsme přistávali na Capri 😊. Cesta teda evidentně nebyla úplně standardní dle jízdního řádu …
Nemohla jsme se dočkat až z té hrůzy vystoupím. Když jsem vyšla z lodi teprve jsem ji viděla ze všech stran a zjistila, že je to katamarán. Škoda že jsem to nevěděla dřív, mohla jsem se bát převrácení trochu míň.. 😊. Nebylo mi pochopitelně úplně dobře, žaludek jak na vodě, přístavní molo a všechno kolem se mi pořád trochu pohupovalo, ale byla jsem zachráněna! 😊
Vyhled-z-Capri
Z-vrcholu-Capri
Stella-Mezzo-a-Fuori-symbol-Capri
Napadlo mě, že na Capri už zůstanu. Jako napořád.
Pryč se dá totiž dostat zase jedině lodí a na tu jsem se v tu chvíli dušovala, už nevstoupím! 😊. Takže mi nezbývá než tu zůstat. Ledaže bych se seznámila s nějakým miliardářem, který se sem dopravuje helikoptérou. V letadle jsem se sice taky bála, helikoptéra zřejmě nebude o moc lepší, co je to ale proti uzavřenému katamaránu uprostřed rozbouřeného moře!
Pak jsem se rozhodla, že nechám rozhodnutí na později, aspoň si prohlídnu ostrov, ale jen za předpokladu, že najdu okamžitě lékárnu a koupím něco jako kynedril, který jsem za celý svůj život nikdy nepotřebovala. Moje znalosti italštiny byly větší než v Taormině, ale ani bych je nepotřebovala, v lékárně mi stačilo říct mare a barca a lékárnice dobře věděla, pro co jsem přišla😊. Patrně to poznala i z barvy mého obličeje-zelené hrůzou.
Napadlo mě, že na oslavu toho, že jsem přežila a taky na kuráž je třeba si rozhodně něco dát a zamířila do nejbližší pizzerie. Neměla jsem sice vůbec hlad, ale prý to pomáhá. Jo a vstupovat na loď po jídle se sice nemá, ale úplně s prázdným žaludkem je to prý taky špatně. Mně teda život asi zachránila musli tyčinka, kterou jsem před tím slupla.
Pizza a pár skleniček prosecca strach z návratu trochu rozmázly a vydala jsem se kochat krásami Capri. Ostrov je zelený, plný kvetoucích keřů a barvy moře kolem útesů překrásné. Z přístavu nazvaného Porto Turistico vede nahoru lanovka (funiculare). Po výstupu z ní mě jako první ohromily vitríny s názvy všech luxusních světových značek jako Prada, Chanel a další, které jsem na tomhle (nedostupném) místě rozhodně nečekala. Na Capri patrně jezdí hlavně bohatá klientela, jestli pak taky cestou zvr……😵💫.
I když je Capri krásné, já měla výlet dost pokažený, protože obrázky z lodní apokalypsy, které mi běžely hlavou, vystřídaly obavy jak proboha přežiju cestu zpátky 😊. Jak se blížil čas odjezdu, moje napětí stoupalo. Zdálo se, že se mezitím moře trochu uklidnilo, ale bez vlnky to nebylo (měla jsem možnost dobře si ho prohlédnout z výšky) a moc mě to teda neuchlácholilo. Když jsme vyráželi ze Sorrenta tak taky nic nenaznačovalo, jaké hrůzy se my pasažéři dočkáme..! Zpáteční loď byla větší a kromě vnitřní části se sedadly, se dalo přestát plavbu i ve stoje na venkovní palubě. Tam jsme se samozřejmě hned po vstupu tlačila a byť na mě zbylo místo jen na zádi, kde jsem celou cestu čichala ovan smrduté nafty, tvářila jsem se blaženě a šťastně 😊.
Plavba zpět proběhla bez problému a já si ten den zapsala do deníčku: