A byl zas podzim, ten já cítím už od srpna, takže ho mám vážně dlouhý. A pak studená zima a studené jaro a byť se vždycky snažím uklidnit, že březen už je jarní měsíc, nevydržela jsem a zase začala snít o tom, jak ujedu na jih k moři, kde už jaro opravdu je. A se mnou začal snít i můj muž.
A napadlo ho, že bychom své snažení mohli posunout o kousek dál na východ, do Itálie, která má taky moře a hory a vůbec Italové jsou přece mnohem přátelštější, to se ví. No a protože jsme oba dva už italsky trochu uměli, neváhali jsme a začali hned odepisovat, tentokrát na italské realitní weby. A představte si, hned nám chodily odpovědi! Nemyslím ty automatické, ale skutečné. Neuvěřitelné! Italové sami hned odpovídali.
Tak fajn, Itálie zřejmě vážně není tak nafrněná a i přesto, že naše italština rozhodně nebyla perfektní, a přidáním telefonního čísla s českou předvolbou bylo patrné, odkud jsme nebo přinejmenším, že nejsme Italové, komunikující realiťáci s tím neměli vůbec žádný problém! Ne tak jako např. před tím ve Fr… No nechme je už být… Usadíme se v Itálii a basta, rozhodl nadšeně můj muž. A já si řekla vlastně proč ne, vždyť Itálie byla další na seznamu vysněných lokalit – hory/moře/jídlo/móda – prakticky stejný setup jako Francie. Souhlasím. A můj milý se aspoň definitivně nebude muset učit francouzsky, v duchu jsme se zasmála 😊.
Vespa-al-mare
Annuncio-di-affitto
