Milé čtenářky, rozhodla jsem se, že se podělím i o pikantní historky z Itálie, které by vás ostatně mohly bavit víc než cokoliv jiného😊.
No a protože před italštinou jsem se učila francouzštinu a jezdila na kurzy do Francie, tak nebudou chybět ani lehce pikantní historky z Francie, které mým italským historkám předcházely..😊. Komu přijdou nepřípustné, nečtěte je prosím. Pro mě byly úsměvným zpestřením mých cest a výletů, protože konverzuju (dokonce i v jazycích, které třeba ještě úplně neumím) ráda a s kýmkoliv.
Není to tak, že bych byla přehnaně odvážná, v řadě běžných situací, které většině lidem vůbec nevadí, jsem dokonce až úzkostná a bojím se spousty věcí, komunikace mezi nimi ale rozhodně není, naopak, ta mě děsně baví!
A myslím tu opravdovou naživo, které je dnes míň a míň, takže když se se mnou dá někdo do řeči, přiznávám, jsem ráda a bylo to tak vždycky. Jsem extrovertní, upřímná a otevřená, dneska by se asi řeklo open-minded a ráda se směju a taky, co si budeme povídat, když někomu stojím za oslovení, přijde mi to fajn.
Že jsou Italové svůdníci, je známá věc. Myslím, že si tu image pěstujou stejně tak jako Francouzi nedostupnost.
Jako každou ženu, mě samozřejmě zájem opačného pohlaví potěší a protože jsem vždycky, když jsem se učila nový jazyk, v něm hned chtěla od začátku zkusit mluvit, jako jestli to funguje😊, uvítala jsem vždycky oslovení mužem jako příležitost. Si popovídat samozřejmě! Nikdy jsem moc nedbala na to nebo mi (naivce) možná nedocházelo, že muži většinou o povídání zájem moc nemají, nicméně rozumí, že to je vhodný prostředek, jak se přiblížit tomu, co zase zajímá je. A to jsou ženy! 😊No dobře, teď už to pár let vím a navzdory stále bobtnajícímu hnutí Me to, přiznávám, že když mi někdo složí poklonu, jsem ráda a s muži na veřejnosti se bavím a byť tuším o co jim nespíš jde, nechám je ať se snaží a konverzaci si užiju. Ženy mě totiž většinou tolik neoslovují😊.
A protože muži, které zaujmete, jsou na začátku většinou zdvořilí (s jinými bych se nebavila), je to fajn a já v rozhovoru s nimi pochytím aspoň pár precizně vyslovených vět a přiučím se příslušnému jazyku, protože jestli má někdo fotografickou paměť, tak já mám akustickou.
Nejdřív jsem si myslela, že největší svůdníci jsou Francouzi. Taky možná proto, že jsem se nejdřív učila francouzsky a jezdila do Francie😊. Francouzům strašně, ale strašně moc pomáhá ta jejich krásná řeč. Zpočátku jsem vlastně ani nevěděla přesně, co mi dotyční říkali, možná, že ani tak zdvořilí a milí nebyli😊, ale jejich francouzština ano 😊.
Francouzština je jazyk, který přímo svádí ke svádění!😊 Ano na mě tak prostě působí, ale o tom už jsem asi psala 😊. Když se za vámi na ulici otočí Francouz a pochválí jak jste „charmante“ , je to naprosto neodolatelné!
A ve Francii se to stává často, protože Francouzi prostě ocení ženskou krásu, byť třeba jen kolem procházíte a to potěší nejen vás, ale určitě i je a proto to dělají. Když vám vystřihnou poklonu i kráčejíc dál ve svém směru, určitě nečekají, že jim kvůli tomu hned skočíte kolem krku, ale prostě jim to přijde fajn. Tak jako mně😊. I kvůli těmhle prchavým, ále táák potěšujícím momentům jsme se v Nice, kam jsme přijely s kamarádkou na čtrnáctidenní kurz francouzštiny oblékaly zásadně tak, abychom byly sladěny a slušelo nám to😊. Je pravda, že našeho barevného sladění si všiml i náš učitel v Pražském francouzském institutu, ostatně byl to Francouz a ptal se nás, zda jsme to dopředu plánovaly. V Praze ne, ale v Nice už jó 😊.
A Francouzům se to líbilo a dávali nám to najevo. Vždycky když jsem se vrátila domů, vyprávěla jsem o tom všem kamarádkám u vína a říkala jim, že bych to přála všem ženám, že je to děsně milé😊 jak moc to vylepšuje náladu a tím působí pozitivně na celé zdraví a tudíž by takové pobyty v Nice měli ženám psát lékaři na pojišťovnu😊.
S-namorniky
Madame
Muzikanti
Naprosto nezapomenutelný zážitek jsem ovšem posbírala jednou večer v Nice, na Place Masséna – to je největší a asi nejznámější náměstí v tom úžasném městě. Byl srpen, horké léto a to jsou v Nice nejpříjemnější večery, kdy je kolem 24 stupňů. Můžete proto vyrazit jen v letních šatech a nic víc už nepotřebujete. A přesně tak jsem spěchala večerní Nice, v jednoduchých tyrkysových šatech které jsem si tam koupila a které měly žabičkový vrchní díl, končící pod prsy a dál volně splývající v širší sukni a zlatých sandálkách, které byly taky z Nice.
Svižně přecházím Place Masséna, vyhýbám se kolemjdoucím a jdu podél mřížkované odvodňovací linie, procházející dlážděním celého náměstí. Najednou to odspodu zafouká tak, že mi to okamžitě zvedne spodní díl šatů nahoru až k žabičkám. Vyděsím se, a v tu ránu se od kolemjdoucích mužů ozývají obdivné výkřiky jako:
„Volila!“ „Magnifique!“ „Beau!“ „Vous ne voulez pas mon numero portable?“ (Úžasné! Krásné! Nechcete číslo na můj mobil? 😊),
No aby ne, když mě větrání kanálu odhalilo až po pupek pod kterým jsem neměla nic víc než tanga, ovšem ten den navíc tělové barvy! Kam se hrabe Marilyn Monroe nad kanálem, ta odhalila jen kolena😊. Šaty jsem samozřejmě ihned cudně připlácávala zpátky dolů, ale nemohlo mě to nerozesmát a přišlo mi to tak vtipné, že jsem tenhle zážitek převyprávěla i svému milému😊.
Napadá mě, jak by asi reagovali muži v naší zemi. No nejspíš by si toho taky všimli, akorát by mi asi nikdo nenabízel svůj telefon a nevykřikoval přitom, že je to krása, ale spíš „ty vole!“ případně další, podstatně méně úžasné slovní projevy, u kterých vlastně nevíte, jestli je to jako dobře nebo špatně a které ženské sebevědomí tudíž zrovna nepovzbudí.