Lehce pikantní francouzsko-italské historky – část 3. Advokátka v nesnázích

Takže před Francouzem v Nice zásadně nemůžete říci něco v tom smyslu, že je to tam trochu italské… to je jako hadr na býka, jak jsem popsala v předchozím dílu, protože Itálie přece ještě neexistovala, když Nice už měla svého starostu. Do těchto témat neradno se pouštět, protože vás bude Francouz považovat za hloupého ignoranta/ignorantku.

Projevíte-li ale jakékoliv jiné vědomosti o Francii, historii Francie a vůbec čemkoliv francouzském, Francouzův zájem vzroste o 100 %, protože jste tudíž inteligentní a hlavně vzdělané a vzdělané ženy Francouzi milují.

Přiznám se, že jsem jednou ve veselém rozmaru, při obdivném pohledu lichotníka (poté, co jsem hrdě prohlásila, že jsem advokátka, a moje kamarádka architektka, obojí bylo tenkrát pravda) vznesla řečnickou otázku, zda to není pro určité situace (na které všichni muži stejně od začátku myslí 😯) tak nějak jedno a dostalo se mi jednoznačné odpovědi, že nikoliv, že je to hrozně sexy! 😯

Přišlo mi v ten moment fajn, že tedy konečně (!!) svým přičiněním, studiem, pílí a pracovitostí mám taky nějaké (zasloužené) body na tomto poli😊. Ovšem náladu mi zase zkazilo, když jsem se nad tím zamyslela a napadlo mě, zda to není sexy hlavně proto, že z naší profese je zřejmé, že já i kamarádka na to máme a to kafe, na které nás dotyčný pozve, si bez problému zaplatíme sami.. 😏. 

Italové se oproti tomu na sdělenou profesi, specielně advokátky či architektky tváří neutrálně, tak nějak jakoby tam advokátka nebo architekta byla v podstatě každá žena. Jen jeden krát si vzpomínám na odlišnou reakci, když jsem čekala na autobus poblíž Neapole a do řeči se se mnou dal, na terase café baru na stanici, neznámý muž.  Byli jsme tam jen dva hosté, on působil žoviálně, ale když došlo na moji profesi, zvolal zděšeně: „Ha, é periccoloso!„. A došla mu řeč😄. No ale stejně přijel autobus.

Řídil ho pěkný ztepilý řidič, aspoň podle ramen a předloktí to tak vypadalo. Zřejmě si chtěl, stejně tak jako Francouzi lichocením na ulici, zpříjemnit pracovní den a ptal se odkud jsem, co tam dělám a kam jedu. Po pravdě jsem odpověděla na všechny otázky a hned na to následoval další dotaz – jestli s ním nechci jít večer na rande! To byl prostě mimořádně flirtovací den! 😄

Na rande jsem nešla, ale rozhodně mě to rozesmálo. Vidno, že Italové si ve flirtování počínají leckdy směleji než Francouzi, kteří zřejmě ve strachu před odmítnutím raději nabízejí svoje telefonní čísla, to nevypadá tak blbě, když odmítnete😊. Italové si věří a jdou do toho po hlavě! 😊. Nebýt zadaná, mohla jsem řidiči autobusu opovědět, že chci (jít na rande) a aspoň bych vyzkoušela, jestli to myslel vážně anebo to byl jen vtip😊.

Ale možná nebyl, flirt je pro Italy zřejmě nezbytnou součástí života a provozují ho za každých okolností!😊

Toto se mi prosím stalo poslední léto na pláži, té nejbližší od našeho borga, kam jsem se šla vykoupat, jen co můj milý odjel za prací do naší rodné země. Já jsem ještě do Prahy nemusela a chtěla jsem si konečně užít léta, které si tentokrát (i v Itálii!!) dávalo na čas a začalo mnohem později než bývá zvykem. Když jsem se ve vlnách osmělila a svalila na osušku, bylo mi blaze. Z batůžku jsem vyndala opalovací krém a začala se poctivě natírat. Zaregistrovala jsem sice, že kousek ode mne sedí na osušce „nějaký kluk“ otočený směrem k moři, který se po mně ohlédl, ale taky kolem leželo spousty jiných žen, mužů, rodinek, dětí a krásných mladých holek.

Když si hřbetem ruky mažu záda, najednou se u mne v podřepu objeví ten kluk a ptá se, zda nepotřebuji pomoct .😮 Byla jsem z toho tak vyjukaná, úplně mu nerozuměla, a on že prý když vidí ženu „in difficolta“ (v nesnázích bychom asi řekli mi) tak mu to nedá a musí přijít na pomoc. Jako namazat záda? jakože jsem tak stará a nepružná, že už si tam nedošáhnu? Zatvářila jsem se odmítavě a dotčeně. Odtáhl se, omluvil a vrátil se na svoji osušku.

Trochu jsem si ho prohlédla (byl v mém zorném úhlu směrem k moři, takže jsem si to mohla dovolit, aby to nepůsobilo.. nepatřičně). Vypadal nesvůj a připadalo mi, že se cítí trapně.. To byl snad pokus o flirt, došlo mi. To snad ne! Musí být minimálně o 20 let mladší 😊. Rozesmála jsem se, při vzpomínce, s jakou vážnou tváři vyslovil to difficolta a mávla na něj, že díky!  Usmál se, zase se přiblížil a pokoušel se o konverzaci. Já ho nenechala domluvit a řekla jsem mu, že děkuju, že jsem to zprvu nepochopila, ale že jsem vdaná. „Anche Io!“  (já taky) vypálil. (V italštině se to totiž u ženy i muže řekne stejně, rozdíl je jen v koncovce – sposato/sposata). Prstýnek sice neměl, ale proč by to jinak říkal..

Není to nějaký zoufalec, napadlo mě… ale tak úplně nevypadal. No a pak ještě vysvětlil, že to myslel „per piacere“.  Nevěřila jsem vlastním uším a očím. Per piacere! 😮Pro potěšení!  Lapala jsem po dechu, to byla vážně odzbrojující upřímnost😊. Když viděl, že z toho nic nebude, omluvil se, že už musí jít, protože trénuje na maraton. Konečně něco, na co jsem byla schopná reagovat, ptala jsem se, zda není ještě moc horko. „Certo, ale já jsem zvyklý, jsem přece odtud“ A taky samozřejmě říkal, že jsem molto bella 😊.

Když si, na svojí osušce, oblíkal sportovní tričko a tenisky, trochu jsem ho skoukla, když na mě zíral z bezprostřední blízkosti, vůbec jsem se neodvážila a to jsem měla tmavé brýle😊.  Zjistila jsem, že fakt nemá špatnou figuru a pěkný trénovaný nohy. No vlastně nebyl tak špatnej, mladej, dobrý! … a po zbytek dne jsem jen připitoměle usmívala.

Historka mi přišla tak vtipná, že jsem jí musela převyprávět i doma. Vidíš, ještě nejsem k zahození, sotva vytáhneš paty, oslovují mě na pláži mladí kluci! 😊Když jsme ho pak s mým milým o pár měsíců později potkali za pultem v místním obchodě, prstýnek už měl😊. A já si říkala odkud je mi povědomý. Naštěstí mi to došlo až venku😊.