7/ Místo jako z filmu

Tak jako obvykle jsme i tentokrát hledali ubytování podle ceny, kterou si můžeme dovolit. A samozřejmě, aby bylo hezké a blízko míst, kde jsme si sjednali schůzky. Narazili jsme na hezký pokojík za rozumnou cenu na týden a podle mapy byl uprostřed staré vesničky plné kamenných domů na kopci nad mořem. 

Později jsme zjistili, že vlakem z Milána jet nemůžeme, protože bychom se do té vesničky z nádraží nedostali a trochu nám to zkazilo radost. Plánem totiž bylo pohybovat se nyní i následně až budeme vysněný byt mít, výhradně letadlem a vlakem. Protože se už ubytování nedalo zrušit, museli jsme si v Miláně půjčit auto. Když jsme přijeli do vesnice a ubytovali se, byl večer a tma. Naštěstí pár metrů opodál byl bar s malou restaurací, takže jsme nezůstali o hladu. Mini apartmánek v kamenném domě měl i kuchyňku a kávovar a malý balkon, takže nic nechybělo. 

Ráno bylo překrásné, vykoukli jsme z balkonu a před očima se nám rozprostíralo zelené údolí a za ním moře. Úžasné!

Dlouho jsme se ale kochat nemohli, museli jsme hned vyrazit, schůzky byly domluvené hned na ráno. Jízda autem dolů po úzké silnici plné zatáček mne sice trochu děsila, ale ten výhled na moře a zálivy s plážemi a nad nimi sluncem zalité staré město, vyvýšené na kopci, to byla prostě nádhera! Blaženě jsme se usmívali a to i můj milý, který přitom řídil a bravurně se proplétal mezi auty, přičemž nás současně nepřetržitě předjížděli skútry zprava i zleva. Byla ranní špička a my taky spěchali – na první schůzky s realitkami. Pustili jsme si k té jízdě italské rádio a připadali si jako v bláznivém filmu. Kulisy kolem tomu rozhodně odpovídaly. 

Barevné domky, barevné vespy, promenády s palmami, obrovské majestátní pínie a za nimi honosné zdobené vily, přístav plný krásných, na slunci zářících bílých lodí a jachet a modromodré moře.