A pak nás napadlo, že vyvěsíme vlastní inzerát. Pořídili jsme si italskou SIM kartu, to abychom měli italské telefonní číslo a místní se nebáli nám volat.
Na papír jsme napsali velkými tiskacími písmeny, že hledáme pozemek v okolí ke koupi či pronájmu, moje křestní jméno psáno italsky a telefon a e-mail a šli jsme to rozvěsit po vesnici. Ke kostelu, na parkoviště, jeden kus jsme odevzdali barmance Renzianě v jejím v obchodě s barem a restaurací a zároveň se smáli, jak moc bláznivé a troufalé to je.
Netrvalo to ani hodinu a na nový telefon začali volat první nabízeči
Byli jsme vzrušení a nadšení a říkali si, že je to neuvěřitelné, tady se zastavil čas, tady to funguje ještě po staru. To se nám náramně líbilo. Z italské konverzace po telefonu jsem sice byla pěkně opocená, ale nějak jsme to zvládla. Se všemi jsme se sešli a tváří v tvář jsme se domluvili ještě o mnoho lépe. Bohužel se nám žádný z nabízených pozemků nehodil a navíc jej všichni chtěli prodat. Nám by se samozřejmě spíš hodil pronájem. Na pozemek za 70 tisíc euro jsme pochopitelně neměli.
A tak jsme si alespoň užívali krásného počasí, moře a slunce, středomořské gastronomie a prozkoumávali zdejší okolí a taky ceny nemovitostí. Poslední den před odjezdem jsme ale posmutněli, že se nám náš bláznivý plán asi nepodaří.
Strávili jsme tu skoro týden, ale stále jsme nic neměli ☹.
Borgo e vigna
Borgo da sopra
Nuova idea
Borgo Prino
Mare vicino
Nostra richiesta
