Olive Taggiasche aneb olivy, které jste neznali

Protřepat, nemíchat – kdo by neznal oblíbenou hlášku Jamese Bonda, když si dává Martiny Dry Coctail. A co v něm nesmí chybět? Samozřejmě oliva.

Oválné, malé, slané mršky, co se přidávají do suchého Martiny, do salátů, ale i dáváme si je jako samostatné zobání stejně jako brambůrky a buráky, akorát, že jsou mnohem zdravější😊.

U nás v Ligurii ale rostou olivy, které by jste v drinku nejspíš neutopili, protože jsou tak výrazné, že by přehlušily jeho chuť, zato jen tak párátkem by jste na posezení vyzobali celou skleničku. O tom jsem přesvědčená 😊. To jsou prosím Olivy Taggiasche – VIP mezi olivami😊.

Už když jsme přijížděli do naší italské vesnice poprvé, všimli jsme si, že na stráních lemujících klikatou cestu nahoru a všude kam se podíváte jsou olivovníky. U nás v západní Ligurii se olivy pěstují opravdu ve velkém. A nejsou to ledajaké olivy, ale věhlasná odrůda s názvem Oliva Taggiasca, která se dnes pyšní chráněným označením původu – Denominazione di origine prottteta nebo-li D.O.P. Riviera Ligure.

A proč jsou tak slavné? No protože je do svých pokrmů, ale i ve formě olivového oleje používají nejlepší italští šéfkuchaři (a zřejmě nejen italští 😊).

Jsou totiž sladké, ale ne moc, slané, ale tak akorát, lehce nahořklé a chutově naprosto dokonalé.

Před pár dny jsem se schválně koukala na odpovědi k postu doporučujícím olivy jako odpolední svačinku pro vysoký obsah zdraví prospěšných nenasycených mastné kyseliny a vitamín K, A, E a D na to jakým olivám dávají italští čtenáři přednost a odpovědi z 80 % uváděli taggiasche 😊.

Na první pohled by vás možná o svojí mimořádné kvalitě Olive Taggiasche nepřesvědčily, protože co si pamatuju, považovala jsem dřív za známku kvality především velikost oliv, čím větší, tím lepší..

Olive Taggiasche jsou ale naopak malé (což tak má být 😊), barvu mají od zelené až po tmavě fialovou až černou (zelené a fialové jsou totiž tatáž odrůda) a vyznačují se sladkou vůní, jemnou chutí a vyvážeností mezi sladkostí, slaností a lehkou nahořklostí.  V kuchyni jsou naprosto všestranně použitelné. Používají se jak syrové tak k nakládání do slaného či olivového kořeněného nálevu a k výrobě vysoce kvalitního olivového oleje extra virgin samozřejmě.

Olej z těchto oliv má žlutozelenou barvu a sladkou, příjemně ovocnou vůni s mandlovými nádechy, to je jeho základní charakteristika odborných popisů degustátorů a to, čím vyniká nad řadou jiných odrůd oliv.

Všichni naši sousedé v Itálii olivy pěstují a samozřejmě z něj olej vyrábí. Rádi se jím též pochlubí a my jsme třeba dostali krátce po příjezdu láhev, jako dárek od sousedů. Láhev nás nadchla nejen barvou a hustotou, ale i chutí. No řeknětě, jak často se vám podaří ochutnat olej druhý den po jeho vylisování? 😊

S namáčením bílého chleba, zvaného „rustico“, který kupujeme v místním krámku u nás ve vsi v tom lahodném žlutozeleném moku jsme nemohli přestat!  A děláme to tak i dál a pochopili jsme, proč u nás v Ligurii máslo na chleba prakticky nepoužívají. Namísto toho pokapou pod šunku s rajčetem na chleba olivový olej.

A protože nám to přišlo originální, víno vozí z jižních krajů každý, přivezli jsme lahvinky i jako dárky našim známým.

Trochu jsme si naběhli, protože teď musíme vozit kanystry, neboť se prakticky všichni dožadují dalšího 😊.

Zbývá se zmínit o tom, že byť jsou olive taggiasche známé jako typicky italský, přesněji ligurský produkt, původně prý byla tato odrůda pěstována v opatství Lerins (to jsou ty ostrovy naproti francouzskému Cannes) a do Itálie ji mniši svatého Kolumbána přivezli na přelomu 7. a 8. století. Postavili totiž klášter na území dnešní Ligurie, ve Valle Argentina a přenesli pěstování této odrůdy oliv do oblasti městečka Taggia, což je asi 10 km od nás, kde pro ni našli ideální podmínky. Právě od města Taggia pak dostala odrůda název Oliva Taggiasca a protože se tam už pěstují vážně dlouho a náramně se jim tam daří, jako jejich kolébka je považována právě Ligurie.

Olive taggiasche se sice pěstují i jinde v Itálii, ale nesrovnatelně nejvíce právě u nás v provincii Imperia, kde je prý vyvážená půda (mně mě přijde suchá jak troud, ale to asi právě olivy potřebují😊), olivám přátelské klima (to můžeme potvrdit, k nám je též přátelské😊) a dostatek slunečního záření. Možná i proto, že území dnešních olivových hájů bylo dříve zatopené mořem a půda je proto specifická, například i tím, že i dnes v ní najdete zbytky lastur mořských živočichů (jak jsem se dozvěděla od jednoho místního odborníka).

Ale jak se nám to zase všechno spojuje, výborné italské olivy, které tu rostou původně díky francouzským mnichům😊 a ideální podmínky a klima, které přivedlo do těchto končin i nás😊.

Abych teda byla spravedlivá, musím bod oběma – Francouzům (poděkujte mnichům z Lérins) i Italům (všem co tagiasche pěstují)! 😊

O tom, jak se pěstují, češou a vyrábí olivový olej se dozvíte v následujícím dílu 😊.