Parádní francouzský výlet – část 1.

Bylo pondělí 2. září a my se probudili v Hotel de Belgique v Mentonu, přesně naproti vlakovému nádraží, odkud můj milý ráno musel prvním vlakem na letiště v Nice. Odlétal totiž do Prahy za prací.

Já jsem do Prahy nemusela, ale ráda svého milého do Mentonu doprovodila a těšila se, jak si udělám parádní francouzský den ve znamení  cafe & croissant😊 , shoppingu😊, rosé😊 a pak oblíbené francouzské pláže😊.

Nejdřív jsem ovšem musela vyřídit „pár“ neodkladných pracovních telefonátů ☹, kvůli kterým jsem si i kromě plavek a plážového osušky přivezla do Mentonu i poznámky, výpisy z katastru a taky geometrické plány …

Vstala jsem hned jak můj milý odešel na vlak, dala sprchu, pěkně se učesala a vzala a si své nejoblíbenější letní malinově růžové šaty, abych byla připravená vyrazit na to café & croissant 😊, ale nejdřív rozložila na posteli papíry se zápiskama a začala telefonovat.

Chtěla jsem to pochopitelně všechno vyřídit co nejdřív, abych měla klid na ten následující holčičí super program😊.

Obsazeno, nezvedají, obsazeno, ach jo, zkusím ještě kolegy.  Hm jenže na ty asi zase bylo moc brzy a nikdo mi to nebral ☹. Asi právě popíjeli svoji ranní první kávu v kanceláři u počítačů. 

Kdyby tak tušili, že já půjdu za chvíli na opravdový francouzský croissant s výhledem na moře a všude kolem bude šumět francouzština, kterou mám tak ráda! Potutelně jsem se sama pro sebe usmála. Ne, to se radši nesmí dozvědět, záviděli by mi a bylo by co…😊

V recepci jsem ohlásila, ať po mně ještě neuklízí, jen si odskočím a vrátím se, musím si si z hotelového pokoje v klidu vyřídit pár pracovních telefonátů „vyklidit pokoj můžu až do 12 h ne?“, ujistila jsem se a vyrazila na kafe.

Sotva jsem se usadila v nejbližší kavárně, objednala cafe & croissant, začal mi zvonit telefon. Nedalo se nic dělat, musela jsem ho vyřídit, ostatně byla jsem ráda, že se mé pracovní záležitosti pohnou nebo spíš, že se jich vyřízením telefonátu, aspoň pro ten den, zbavím. Následoval další telefon a další a já hladová mezi slovy zhltla croissant ani nevím jak a vůbec nic z něj samozřejmě neměla. Moje poznámky a papíry navíc zůstaly v hotelu a mě se při telefonování vařila hlava přemýšlením, co v nich bylo.

Všichni kolemsedící se otáčeli a nechápali, co ta bláznivá ženská do toho telefonu furt mele, taky asi netušili jakým podivným jazykem a proč si proboha v klidu nevypije aspoň kafe, to snad počká. No nepočkalo, rychle jsem zaplatila a spěchala zpátky do hotelu vyřídit zbytek, aspoň do těch geometráků jsem přitom musela koukat. A pak následovaly další telefonáty a zase obsazeno nebo nezvedají, takže jsem to vytáčela pořád dokola až jsem ve třičtvrtě na dvanáct padla vyčerpáním na postel.

Musím opustit pokoj došlo mi. Ale hlavně sakra jsem ve Francii, v Mentonu, je krásně a já si to chci konečně užít!!!

Takže to první cafe & croissant neplatilo, teď si dám ještě jednou „petit dejeneur“ a pěkně v klidu a vychutnám si to. A pak následuje vytoužený program – shopping, rosé, pláž, už jen samá nádhera!! 😊

Posbírala jsem všechny věci, nacpala je do plážové tašky a vyrazila na 2. snídani. Samozřejmě jinam, v té předchozí kavárně jsem se předvedla už dost. Vybrala jsem tedy jinou  kavárnu, usadila se a pohodlně opřela, telefonu jsem vypnula zvonění a objednala si  capuccino a croissant.

Abych tolik nedrobila, tentokrát jako správná dáma, pozvedla jsem a přiblížila proutěnou ošatku, ve které mi naservírovali croissant a… v tu chvíli z jejího dna upadl pěkně promaštěný obal od malého hotelového máslíčka a přistál mi v klíně ☹ Pochopitelně tou mastnější stranou, stačil se ve vánku otočit! Do pr…kna! ☹

Servírka sice přispěchala se sklenicí studené vody a půlkou citronu, já se pokoušela to nějak napravit, ale výsledek byl ještě horší – asi tak patnácti centimetrový mastný flek na mých krásných růžových šatech!!!

Zaplatila jsem a zhnuseně odešla. Po zbytek dne holt budu muset plážovou tašku nosit ne na rameni, ale v rukách před klínem, abych tu hrůzu nikdo neviděl.

Na shopping jsem teda raději zapomněla, propadla bych se hanbou při útrpných pohledech prodavaček, naznačujících tak mimoverbálně „co tady proboha ta šmudla chce?“, a to i když bych to určitě dokázala bravurně francouzsky vysvětlit, protože jak se řekne máslo, padat a mastnota jsem věděla, ale neměla jsem na to náladu. Už jsem se navysvětlovala dost do telefonu při vyřizování práce. No co, stejně budou za chvíli zavírat a zas bude do čtyř hodin siesta, moc bych toho nestihla. Shopping holt vynechám a půjdu se místo toho projít.

Namířila jsem si to do starého města a trochu mě nad tou krásou přešla zkažená nálada a dokonce zapomněla svírat tašku před klínem a nikoho moje umaštěné šaty nezajímaly, protože všichni zrovna hledali, kde si dají oběd. 

Oběd! Dobrá alternativa k nákupům, ušetřila jsem, tak si klidně můžu dát něco dobrého. Telefonování mě vyčerpalo a aby ne, spočítala jsem za celé dopoledne 24 hovorů !! No z toho by dostal hlad každý!

A už jsem si to šinula k známé restauraci se venkovním sezením, která je na náměstí pod Basilikou, která tak pěkně vyčuhuje na všech fotkách z Mentonu😊. Kolem byl pěkný cvrkot, ale to se mi líbilo, rozhodně lepší atmosféra než při vyřizování pracovních telefonátů z hotelového pokoje, i když i odtud jsem neměla špatný výhled, nad Mentonem se trčí úžasné kopce. Celý region se přece jmenuje Provence Alpes – Cote d´Azur 😊.

Jakmile jsem viděla volný stolek, hned jsem k němu zamířila a posunkem ukázala servírce, že bych si sedla. Servírka kmitala od stolu ke stolu a když zamířila ke mně, že mi přinese „la carte“ jídelní lístek, zarazila jsem jí slovy, že už není třeba, že vím co bych si ráda dala „Une belle salade Nicoise et un verre du rosé s´il vous plait!“.  S ledem prosím, bylo horko. Ocenila mojí volbu a taky to, že jí odpadla cesta navíc s jídelním lístkem, přátelsky na mě mrkla se zvednutým palcem a já se se zapýřila, jak pěkně umím francouzsky konverzovat😊, jak mi Francouzi rozumí a na rozdíl od všech turistů kolem, kteří jsou tam JEN na výletě, tam JÁ prostě patřím 😊.  

Přinesli mi opravdový francouzský salát Nicoise jak má být a rosé bylo taky výborné! Konečně mi bylo dobře, kochala jsem se úžasnými výhledy na rušnou ulici, všechno kolem bylo tak francouzské, barevné, nádherné a šik😊. Na nepovedené a vyčerpávající dopoledne jsem po vypití poctivě velké sklenice rosé s ledem už zapomněla.

Život je krásný a já teď vyrazím ve Francii na tu svoji pláž! 😊A tam budu moct sundat ty svoje umaštěný šaty a přestat se trápit jestli se na ně někdo dívá 😊.