Vrátila jsem se zpátky na nádraží v Mentonu, koupila v automatu lístek na vlak a hurá na pláž v Cap d’Ail. Původně jsem ji nechtěla ani jmenovat a schovat si to, že o ní vím, jen pro sebe 😊 z vlaku jí totiž, na rozdíl od ostatních francouzských pláží na trase Menton – Nice, neuvidíte.
Jenže všichni instagramoví tvůrci, okouzlení krásou francouzského pobřeží, publikující jeden za druhým obrázky z nejkouzelnějších míst Côte d’Azur už jí stejně objevili a radí všem svým příznivcům, jak se tam dostat, včetně podrobností o nákupu a ceny jízdenky a drinku v plážových barech.
No co se dá dělat, nebudu tam asi sama, žijeme v době sdílení. Ostatně i já s vámi sdílím zážitky z mého nejšílenějšího francouzského dne a budu ráda, když vás pobaví 😊.
Vystoupila jsem z vlaku a jako skoro pokaždé jsem byla na zastávce sama. Slunce pálilo a já se těšila jak se budu ráchat v překrásné zátoce s azurovým mořem, obklopené vysokými skalami a okukovat z vody při plavání kotvící jachty.
barvy-pobrezi
cesta-z-vlaku-na-plaz
vila-v-Cap-dAil
Ne zátoka miliardářů (Baie des Milliardaires) je jinde, ale tady jsou taky, myslím miliardáři na svých jachtách😊. Patrně si mne už žádný nevyhlídne, leda by byl nad hrobem a já ho například zachránila před utonutím, ale to se asi taky nestane, protože na to bude mít určitě lidi😊. Ale to je fuk, kvůli tomu tam nejedu, jedu tam proto, že je to tam krásný 😊.
Na pláž se dá dostat prakticky jen vlakem anebo lodí. Z vlaku ale musíte kus pěšky až ke kamenným schodům, pod kterými vede podél útesu nad mořem překrásná cesta, ale vláčet slunečník a cestovní ledničku by jste tudy nechtěli 😊 na pláži tedy povětšinou tráví čas francouzská mládež z okolí, mládež na prázdninách odkudkoliv a …zlatá mládež 😊. Ti poslední hlavně u drinků a občerstvení ve dvou plážových barech, kam ale můžete i vy. No co sklenice rosé tu sice stojí 2 x tolik co v Mentonu, kde taky není levná😊, ale žijeme jen jednou😊.
plaz-Mala
pohoda-na-plazi-Mala
bar-na-plazi
Tak konečně jsem zase tady, můžu sundat máslem umaštěné šaty (třeba by se ve slaném moři odmočily? No radši to nebudu zkoušet, nic jinýho kromě plavek s sebou nemám….
Rozprostřela jsem si plážovou osušku co nejlblíž k moři a šla se hned koupat. Vždycky tam vřískám nadšením, jak je voda krásně čistá, břeh se prudce svažuje do hloubky, ale pořád pod sebou vidíte jak se bílý písek střídá s kamenitým podmořským terénem, kůli kterému, při pohledu z výšky, má moře tolik nádherných barev.
vcela
Jsem překrásně osvěžená a v ten okamžik šťastná, když vylézám z vody a sedám si na kraj na svoji osušku (natočenou proti slunci, abych se mohla pěkně opalovat) se skrčenýma nohama směrem k moři, abych se ještě pokochala pohledem na tu nádheru, než sebou plácnu na osušku.
Najednou ucítím ostré bodnutí pod zadkem, zhruba v místě, kde se přestává dotýkat země, když sedíte na osušce se skrčenýma nohama.
Nahlas vyjeknu a vztyčím se. Totéž udělá mladík (tak max. 25 let) vedle mne a pochopí, že mě právě něco bodlo. Účastně sbírá hmyzího původce, co mi to způsobil a já se vyděšeně ptám, zda to byla včela nebo vosa.
V tom šoku jsem zapomněla být pyšná na to, že vím, jak se řekne francouzsky včela i vosa! 😊
„Myslím, že vosa“ odpoví. Hm, tak s tím nic neudělám, ale aspoň tam nezůstalo žihadlo. Trochu se uklidním, poděkuju, a sedám si zpátky na osušku. V mžiku se vymrštím zpátky na nohy, ne! Byla to včela a zůstalo tam žihadlo, nahmatám si těsně pod zadkem. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby to nebylo na místě, kam si nevidím a navíc na zadku!, kdybych zrovna nebyla sama, na pláži plné omladiny, navíc povětšinou francouzsky nebo anglicky mluvící!
No dobře, na tom posledním zmiňovaném vlastně prd záleží, že mi musí někdo pomoct vyndat to žihadlo z pod zadku by za pomocí posunků rukama a útrpného výrazu pochopil každý, i kdybych ho o to prosila v tatarštině.
Naštěstí jsem v kosmetické taštičce měla pinzetu. Mám ji tam vlastně pořád, jako něco, co by se mohlo kdykoliv hodit a i když jsem jí na cestách nikdy nepoužila, přesto jí vždycky s sebou vozím. No a teď se přesně hodila 😊 a už jsem se jala ji podávat tomu mladíkovi, co byl od začátku u toho, vedle mě..
Sympaticky stydlivě se usmál a naznačil, že si asi budu muset lehnout na břicho a zadek na něj vystrčit😊.
To jsem samozřejmě udělala, co jiného zbývalo a oba dva kluk i já jsme byli nadšení z cukajících koutků mladých krásných lidí, kteří leželi v řadě na osuškách nad námi a dobře se bavili. Jen si to užijte…
Napadlo mě, co si tak asi mysleli…
Třeba jak se blondýně středního věku na lovu zachtělo milostné aféry s mladíčkem a tak ztropila scénu, aby na něj mohla vystrčit zadek… hrůza!!☹
No nic, stejně za chvíli odjedu, ve vlaku o tom nebude nikdo vědět a tady mě naštěstí nikdo nezná… štípanec na zadku schovám pod šaty, který mají ovšem ten děsněj flek!!
Klukovi jsem poděkovala, nakonec bylo fajn, že byl vedle mne zrovna on, který žihadlo vyndal hned a netrvalo to tak dlouho. Představila jsem si tu scénku s postarším pánem, který by nejspíš žihadlo vůbec neviděl nebo k jeho vyndání kromě slunečních brýlí proti oslnění, potřeboval taky ty dioptrické a možná by to celé považoval jako pobídku k … a omladina nade mnou by se bavila ještě víc 😊.