Santo Stefano al Mare

Pod původním názvem „Porciana“ bylo toto městečko jako starobylá osada založená už Římany. Současný název získalo až v 11. století, když se vesnice dostala pod správu Janovského opatství „Santo Stefano di Genova“, které ji proměnilo v malé, prosperující centrum pěstování oliv a námořního obchodu.

V průběhu staletí se stalo významným námořním centrem, které se však neustále, tak jako ostatní pobřežní města a vesnice, muselo bránit nájezdům saracénských pirátů a později barbarských korzárů, kteří po staletí drželi Ligurii v šachu. Na obranu proti tomuto neustálému nebezpečí v roce 1556 postavili v Santo Stefano Torre Ennagonale (devítiúhelníková věž), která je dnes sídlem obecního úřadu a je jedinou věží v Itálii, která má devět stran. V případě nebezpečí se v ní mohlo obyvatelstvo ukrýt, v letních nocích ženy a děti spaly uvnitř věže a mladí muži jako noční stráže hlídali klid v obci.

V Santo Stefano al Mare se nachází další strážní věž z 16. století, Torre degli Aregai, která je dobře vidět z Torre Gallinara na kopci ve vesnici Cipressa, kde se v případě nebezpečí zapálil oheň, aby varovala věže v okolních lokalitách v Porto Maurizio v Imperii, a dále od věže k věži až do Janova.

Název „Aregai“, který se používá také pro přístav v Santo Stefano (Marina degli Aregai) znamená „utonulí“, tedy oběti moře, které sem přinášely silné proudy.

I přes tento ne moc lákavý název je Marina degli Aregai dnes oblíbený a neustále se rozrůstající turistický přístav s kapacitou až tisíc lodí, luxusním hotelem, dvěma restauracemi a jachtařskými showroomy a obchody. Nepanuje tady takový ruch jako v přístavech na sousedním Cote d´Azur (alespoň ne na začátku listopadu, kdy jsem sem zavítala), ale řekla bych, že to nebude dlouho trvat a lodě co se do Monaka a přilehlých francouzských marin nevejdou, brzy přesídlí sem, protože pobřeží Ligurie je krásné a na rozdíl od Francie tu není tak přeplněno. A budou-li jachtaři chtít, do Francie to mají pár kilometrů. Zatím v přístavu kotví převážně plachetnice, což je patrné už z dálky, z hustoty tyčících se stěžňů, které lemují pobřeží, když jedete kolem autem nebo na kole, po cyklostezce, ze které jsem sem, abych si marinu prohlédla, odbočila tentokrát i já.

Co jsem ale do této návštěvy netušila je, že pobřežní vody přístavu Aregai skrývají navíc unikátní poklad. Já špatně vidím na dálku, ale ten kdo ne a podívá se z přístavu do dálky k obzoru, uvidí stožár označující místo, kde v hloubce 60 metrů leží vrak potopené římské lodi, pocházející z období mezi 1. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l.!

Vrak byl objeven v roce 2006 dvěma instruktory potápění a bývá označován za jeden z nejpozoruhodnějších podmořských archeologických nálezů Itálie. Loď vezla 3500 amfor, aspoň tolik jich bylo napočítáno, protože mnohé z nich zůstaly dosud neporušené a pohřbené pod vrstvami písku. Santo Stefano al Mare tedy už v těchto dobách muselo být součástí rušné obchodní trasy ve Středozemním moři a loď v amfórách pravděpodobně přepravovala víno nebo olej. Vrak je kvůli velké hloubce obtížně přístupný, ale nadále fascinuje archeology i potápěče a nabízí vzácný pohled na starověké Santo Stefano al Mare a jeho přístav Aregai, jako na významné starověké námořní a obchodní centrum. Pokud se chcete spolu s potápěči na potopenou loď a amfory podívat, mrkněte např. na video Roman Ship Wreck of Santo Stefano al Mare.

Kousek od Mariny, pokračujete-li dále podél moře pak leží středověké městečko se spletí úzkých uliček, typických pro ligurské vesnice, kde jakoby se zastavil čas.

Barevné domky stojí jeden vedle druhého, oblouky jako by objímaly zdi protějších domů a zatím vším je dlouhá promenáda s výhledem na moře, volnými a slunečníkovými plážemi a spoustou restaurací, zmrzlináren a kaváren, která volně přechází do sousední obce Riva Ligure.  

Nechybí tu samozřejmě ani kostel, jsou tu hned 2 (ostatně skoro jako v každé ligurijské vesnici, včetně té naší) na 1 náměstí stojí románský kostel Santo Stefano protomartire a proti němu na druhém konci náměstí Oratorio del Santo Cristo z 17. století, které se tak po staletí na sebe dívají.

Mimo sezónu je Santo Stefano al Mare klidné turistické letovisko na „Riviera dei Fiori“ (Květinové riviéře, jak se Italské riviéře často přezdívá), v létě ožívá a hemží se zejména Italy na dovolené a turisty a taky výletníky na kole, kteří sem došlapali po cyklostezce  (Ciclovia Ponente Ligure), která je postavena na místě staré železnice a vede podél pobřeží Ligurijského moře od města Imperia až po Ospedaletti (32 km) a Santo Stefano al Mare protíná. Já miluju Santo Stefano al Mare nejvíc na jaře a na podzim, kdy se tady dá krásně koupat. Pláže jsou písčité a vstup do vody hodně pozvolný, takže voda je na jaře nejdříve a na podzime zase nejdéle krásně teplá a celé městečko je (i když to tak na mapě ani v terénu nevypadá) jakoby chráněno před silnými větry, protože pokud jinde fičí, tak v Santo Stefano al Mare ne anebo aspoň o hodně méně. Místo je ideální také pro paddleboardy, protože jsou tu zpravidla malé vlny a tak se vám podaří přejet do Riva Ligure i ve stoje (někdy). Navíc je to pěkná podívaná projíždět tentokrát podél barevných italských domků a přemýšlet, kde zakotvíte na drink či něco k snědku. I mimo sezónu, od listopadu do Velikonoc totiž najdete otevřené restaurace a bary a nezůstanete tu na sucho ani neumřete hlady. Není-li zrovna brutto tempo (špatné počasí), myšleno déšť či silný vítr, všechny bary a restaurace mají samozřejmě venkovní terasy, no s výhledem na moře, jak jinak 😊.

Příspěvek zpracován s pomoci informací z https://travelbloggeritaliane.it/santo-stefano-al-mare-nel-ponente-ligure/#Santo_Stefano_e_la_sua_resistenza_alle_incursioni_dei_pirati_barbareschi a https://vivilariviera.it/santo-stefano-al-mare/.