8/ Zklamání z bytů na pobřeží

Ukázalo se, že nejsme první cizinci co si tu chtějí dlouhodobě pronajmout byt či dům, je to tu totiž běžné, i když mezi cizí klientelou určitě převažují Němci. Prohlídky všech bytů proběhly hladce, Italové nám rozuměli a slíbili, že s administrativními záležitostmi nám rádi pomohou, nebude v tom prý problém.

Akorát, že se nám žádný z prohlédnutých bytů nelíbil. Byly to byty v rezidenčních domech z šedesátých až osmdesátých let, ve kterých se od doby jejich výstavby nic nezměnilo. Pochopili jsme, že tady moc modernizace a vylepšení bytu neřeší, pronajmou ho tak jak zůstal po rodičích či prarodičích i s jejich nábytkem pořízeným před 40ti-50ti lety a nedělají si z toho hlavu. 

Je pravda, že všechny byty, které jsme vybrali, byly přímo u moře nebo 30 kroků vzdálené. Což se nám zdálo na Googlu jako to pravé. Jasně chceme byt přímo u moře, ranní koupání, večerní koupání a zvuk šplouchajícího moře. Podle toho jsme taky vybírali. Bohužel jsme zatím žádný byt, který by se nám líbil a vlastně ani místo na promenádě zatím nenašli. 

Já jsem byla hodně zklamaná. Asi to nebude tak jednoduché a bude to na delší hledání.

A tak jsme popojeli blíže k našemu ubytování a procházeli městečka podél moře, promenády a neustále fotili všechny vývěsky s nabídkami k pronájmu, s tím, že tam zavoláme a dohodneme si další prohlídky.