Proč opravdu Italové žijí dlouho
Tohle je kapitola z mojí knihy. Namluvila jsem ji sama — předčítat cizím hlasem něco, co se mi doopravdy stalo, mi přišlo divné. Necelých pět minut. Nejlíp to jde s kávou.
Dvě stě metrů do baru na náměstíčku. Dvě hodiny cesty tam a zpátky. Marie, soused, Lili, Ulysse — a siesta, které nejdřív nevěříš a pak jí propadneš. Tahle kapitola se psala skoro sama.
Celá kniha právě vyšla
Jmenuje se JEŠTĚ NENÍ POZDĚ ZAČÍT ŽÍT V ITÁLII! Není to příručka o změně života. Je to, co bych vám vyprávěla u espressa, kdybyste seděli naproti.
Teď ne? Nevadí.
Tohle byla jedna kapitola. Jestli chceš vědět, co se tu děje dál, napiš mi adresu. Jednou za čas ti pošlu dopis z Riviéry — i to, co se do knihy nevešlo.
Žádný spam. Odhlásit se dá jedním klikem.